Je to příběh jako z blbého filmu: Prohrajete válku, v níž nepřítel bere vše – i vesnice, města, pole, louky, lesy. Má zabrat i vaši vesnici. Nechcete, aby mu cokoliv zůstalo. Z vesnice proto odvezete vše, co má hodnotu, a vesnici zapálíte. A nakonec zjistíte, že se stala chyba a spálená vesnice vám zůstane…
Každá válka má své vítěze i poražené. Těmi poraženými v podzimní válce o Náhorní Karabach jsou Arméni. Ve prospěch Ázerbájdžánu, podpořeného Tureckem, museli odevzdat 80 procent území, jež do té doby ovládali. Jednou z vesnic, které měli předat Ázerům, byl i Čarektar. Alespoň to tak úřady oznámily jeho obyvatelům.
Stejný osud
Najít sem cestu není složité. Čarektarem prochází zánovní asfaltka – dříve hlavní tah, jenž spojoval Arménii s hlavním městem Náhorního Karabachu Stěpanakertem. Čarektar leží jen pár kilometrů od světoznámého křesťanského kláštera Dadivank. Vesnice i silnice se táhnou údolím obklopeným strmými horami. Terén tu hrál do karet Arménům. Ty nejhorší boje se proto této oblasti vyhnuly. Jen na mostě před vesnicí zeje díra po dopadu rakety.
Ostatně takhle dopadla většina mostů na této hlavní spojnici. Ázerové chtěli Karabach odříznout od Arménie, aby neměli možnost vozit zbraně a posily. Dnes, půl roku po válce, se sem už z Arménie nedá dostat. Celá oblast, od arménského města Vardenis až po Čarektar připadla Ázerbájdžánu. I s Dadivankem. Čarektar měl mít stejný osud.
Poslední kovboj
Když přijíždíme do vesnice, jsou ze silnice vidět jen zčernalé, ohořelé zbytky domů. Vesnice je na první pohled pustá. Jen na několika domech v centru pokládá na první opravené domy desítka dělníků nové střešní trámy. „V polovině listopadu sem přišli úředníci a řekli, že do týdne musíme vesnici opustit, že připadne jim, Ázerům. Všichni začali odvážet, co se dalo. Nakonec svoje domy spálili.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
