nahoru

Ztracená generace: Pro budoucí herce jsou vládní opatření likvidační. Mnozí možná ukončí kariéru dřív, než začne

Kryštof Pavelka26. března 2021 • 12:00
Ztracená generace: Pro budoucí herce jsou vládní opatření likvidační. Mnozí možná ukončí kariéru dřív, než začne
foto: Zbyněk Pecák

Zatímco profesionální divadla mohou během lockdownu zkoušet, studenti absolventských ročníků na DAMU a dalších institucích do školních divadel vůbec nemohou. Mnozí z nich se propadají do rezignace. O generaci Z se na Západě v kulturním kontextu už několik let mluví jako o depresívní či xanaxové. Česko zatím trend zpomalených, rezignovaných hvězd bez serotoninu pouze lízl, teď se ale zdá, že kvůli provaru s koronou připravila vládní místa podobnou budoucnost části mladých lidí jaksi z moci úřední.

Je půl čtvrté odpoledne a před Kafé DAMU v Karlově ulici, pár desítek metrů od Karlova mostu, postává několik lidí. Kavárna, tak jako řada dalších v okolí, nabízí z výdejového okénka svařák či teplá jídla, ale na rozdíl od desítek podniků v centru se nemnozí zákazníci nerekrutují z toho mála turistů, kteří v době pandemie Praze ještě zbyli. Výloha kavárny, v níž dříve visíval program divadla Disk, suše konstatuje: „Dnes nehrajeme.“ Stejné oznámení tam je s dvěma krátkými přestávkami už posledních dvanáct měsíců. Hloučku pokuřujícímu před budovou se to týká zcela zásadně. Studenti DAMU, kteří se před kavárnou v přízemí Divadelní akademie múzických umění stále scházejí jaksi ze setrvačnosti, už rok nemohou na půdu své školy. A posluchači absolventských ročníků nemohou ani na jeviště divadla Disk v útrobách budovy. Studenti režie či herectví, o nichž se už v prostředí českého divadla začíná mluvit jako o obětovaném ročníku, mají sílící obavy, že jim po čtyřech letech intenzívního studia kariéra skončí dřív, než vůbec začala.

Kasina a galerie

„Doufal jsem, že si společně s herci vyzkoušíme kontinuální divadelní provoz a souvislou práci na inscenaci. To odpadlo. Od září 2020 jsme odehráli premiéru a dvě reprízy,“ říká režisér Vít Malota. V divadle Disk režíroval inscenaci Přelet nad kukaččím hnízdem, adaptaci slavného románu Kena Keseyho. Se spolužáky, studenty čtvrtého ročníku herectví katedry činoherního divadla, sedí v klubu pražského Divadla ABC. Nálada u stolu je pochmurná. „Říká se, že když něco nejde, je potřeba zabrat na dvě stě procent. Jenže to my ani nemůžeme. Nemáme kde zabrat,“ doplňuje Malotu třiadvacetiletá herečka Matylda Königová. „Covid jenom nasvítil, jak moc je kultura, s prominutím, v prdeli. Když se otevřou dřív kasina než galerie, je to celkem jasná zpráva.“ míní její kolegyně Anežka Šťastná.

Staří mladí floutci

V jejích slovech jako by zarezonoval étos konce roku 2019. Než se pandemie rozjela, měla média jinou hračku: konflikt generace šedesátníků, kteří napříč Západem drží mocenské otěže, a čerstvých dvacátníků, příslušníků generace Z, jako jsou právě studenti absolventského ročníku DAMU. Střet reprezentovaný hláškou O.K., boomer se točil kolem výčitek nastupující generace vůči populačně silné demografii, narozené v padesátých a šedesátých letech. Mladí lidé boomerům vyčítají, že bagatelizovali hrozbu klimatické změny, zabetonovali mocenské i finanční struktury a zvolili příšerné politiky, jako v Americe Trumpa nebo v Česku Zemana. A nastupující generaci, která tento bordel zdědila a na dosažení dříve běžných komodit, jako je vlastní bydlení, nemůže z důvodu obrovského nárůstu cen při stagnaci platů ani pomyslet, ještě nadávají do rozmazlených spratků.

Covid spor vizualizoval: lidé nad šedesát se viru bojí a schvalují drastická opatření, naopak část nejmladší generace má pocit, že boji s nákazou se obětuje jejich budoucnost. „Onemocnění covidem nezlehčuji, jistě je to vážná nemoc. Každopádně ale pandemie není tak vážná, aby se kvůli ní zastavil celý svět, aby se zastavila kultura, kde k přenosu dochází minimálně. Starších lidí si vážím, zasluhují úctu, ohleduplnost a pomoc, ať je to kdokoliv. Každý z nich přispěl ke vzniku moderního světa a já jsem jen floutek, co se snaží být hercem. Ale nerad bych byl jen floutek, kterému ztroskotala kariéra. Jestli má svět pokračovat v přirozeném běhu, kdy se mladí floutci stanou staršími, potřebujeme k tomu vzdělání,“ rozohňuje se student herectví Filip Jáša. Jistě i proto, že tak jako všichni jeho spolužáci si možnost absolvovat na DAMU, kterou mu nyní lock­down bere, tvrdě vydřel.

Ve zbytku článku se dočtete:

  • Jak se mohou začínající herci zviditelnit, když jsou zavřená divadla?
  • Jak se mění divadla nehledě na koronavirus?
  • A jak s tím souvisí politika?

 

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně




Diskuse ke článku