„Syn má najednou po těle fleky a bolí ho břicho, teď se přidala horečka. Máme jet na pohotovost?“ „Dcera se osypala, je malátná, už dva dny má horečky. Může to být ono? Dostali jsme antibiotika, ale nepomáhají.“ „Synovi (3 roky) se přitížilo, jsme v nemocnici na JIP. Má PIMS. Držte nám palce.“ Příspěvky a dotazy ohledně koronaviru píší na sociálních sítích nyní nejen příbuzní starších lidí, ale čím dál častěji také rodiče malých i větších dětí.
Rodiče stále častěji hledají rady ohledně potíží, které byly dosud většině české společnosti neznámé nebo byly přinejmenším považovány za velmi vzácné, například ve facebookové skupině Pacienti s COVID-19 v Česku a na Slovensku. Ptají se zdravotníků, kteří jsou také členy, a ostatních rodičů. Ani mnozí dětští lékaři, kteří nepracují přímo ve velkých fakultních nemocnicích, o nich dlouho nevěděli a někteří nevědí ani nyní po roce. Jak ale roste počet lidí, kteří covid prodělali, stoupají i počty dětí, kterým onemocnění působí vážnější obtíže.
Bylo to znát už po velké podzimní vlně a nyní s nástupem britské mutace je to znát ještě víc. „Dětí, které mají covidový zápal plic nebo jiného příznaky způsobené akutní infekcí koronavirem, máme v těchto dnech více než dříve. Může to ale znamenat jen to, že prožíváme týdny obrovské populační zátěže touto nemocí,“ říká profesor MUDr. Jan Lebl, přednosta Pediatrické kliniky FN v Motole. Děti, které covid prodělaly s mírným či bezpříznakovým průběhem, mají vleklé bolesti hlavy a závratě, objevuje se u nich vyrážka způsobená krevními sraženinami v drobných cévách, trpí bolestmi břicha a zvýšenou únavou. Potíže trvají týdny či měsíce. Oficiální britské statistiky uvádějí, že u dětí mladších 12 let je pravděpodobnost tzv. long covidu (onemocnění delšího než 5 týdnů) 1:8, v kategorii 12–16 let 1:7 a mezi mládeží 17–24 1:6.
Long covid: jako Šípková Růženka
„Dcerka prodělala covid v půlce října. Už ve školce byla hodně unavená. Doma pak říkala, že ji bolí nohy a nemůže chodit, měla už horečku a ten den jí začal kašel. Horečky, kašel a bolesti nohou trvaly několik dní, pak to přešlo a já myslela, že je v pořádku a může po 2 týdnech do školky,“ vypráví paní Veronika (redakce identitu všech osob zná). „Po dni bez nemoci ale ráno říkala, že jí moc buší srdíčko a taky bříško, krk, hlava… Zvracela a byla moc unavená, jen ležela. Taky jsem si všimla, že má na prstech u nohou bolavé červené puchýře (tzv. covidové prsty). Konzultovala jsem to s nemocnicí (naše doktorka neordinovala), moc mi ale neporadili a dceři se naštěstí udělalo líp.“ Tou dobou se o covidu stále moc nevědělo, a navíc se děti neposílaly na testy, což dnes komplikuje diagnózu. „Když se pediatrička vrátila, dceru prohlídla s tím, že je to v pořádku, že to bude covid a že na testy by ji neposílala, že to děti špatně snášejí. Vrátila se jí teplota, přidal průjem a bolesti břicha, nakonec z toho byl měsíc, potom se vracela do školky.
Téměř čtvrt roku jí ve školce říkali Šípková Růženka, že hodně spinká, i po vyzvednutí hned zase ležela na lavičce, chtěla rovnou jít domů nebo odnést, že je unavená. Dcera má ADHD, tohle pro ni není obvyklé. Doma stále polehávala, mívala zvýšené teploty co pár dní. Stěžovala si, že jí bolí kolena a záda, ublinkávala, bolelo ji bříško a nemohla moc jíst, ačkoli dřív bývala velký jedlík. Také jí brněly nohy a ruce. Lépe se jí udělalo až po Vánocích, kdy jsme hodně odpočívali. Doktorka dceři brala krev, ale všechno je prý v pořádku. Celou dobu brala vitamíny C a D, k tomu hořčík a probiotika.
„Postcovidový syndrom se může týkat zhruba 10–25 % dětí, a to i těch, které měly průběh samotného onemocnění velmi mírný nebo bezpříznakový, takže rodiče ani nemusí vědět, že covid prodělaly. I proto je důležité děti s podezřením na postcovidový syndrom testovat. Většinou vyjde PCR test již negativní, je však dobré nechat otestovat protilátky,“ vysvětluje MUDr. Tomáš Zaoral, primář Oddělení pediatrické resuscitační a intenzivní péče Kliniky dětského lékařství FN Ostrava. „Pro postcovidový syndrom jsou typické poruchy soustředění, výrazná únavnost, výpadky paměti. Dítě, které dělalo sport, nemusí pak být schopné zvládnout i běžnou fyzickou zátěž. Pokud toto trvá déle než měsíc či dva, tak se hovoří o tzv. „long covidu“. Je to podobné jako u dospělých, děti by měly být dlouhodobě sledované podle typu těch potíží. Pokud přetrvávají bolesti hlavy, závratě nebo problémy se soustředěním, je potřeba vyšetření na neurologii: udělat magnetickou rezonanci, EEG… Ta nemoc je nová, je opravdu potřeba to nebagatelizovat a děti dlouhodobě sledovat. Dříve se myslelo, že u dětí ty potíže nebudou, teď se naopak ukazuje, že to může být úplně stejné jako u dospělých.“
PIMS: Když dítěti selhávají orgány
„Malá nám nejdřív zčervenala ve tváři, ale to jsem připisovala alergické reakci na ovoce. Jenže za týden se to rozjelo, měla teploty přes 39 °C, zvracela. Další ráno už byla Mia apatická, nevěděla jsem, jestli není dehydratovaná,“ vypráví Renata, matka sedmiměsíční Mii. Průběh dceřina onemocnění zdokumentovala i fotograficky a příběh sdílela na sociálních sítích. „Rozhodli jsme se jet na pohotovost na Fifejdy (Ostrava), kde nám sdělili, že se jedná o nějakou virózu. CRP bylo 29. Říkala jsem, že se mi malá nelíbí, že má i velké červené rty, zarudlé oči, fleky po těle. Lékař ale řekl, že je to nejspíš od zubů a že kdyby se stav zhoršil, máme jet už do nemocnice.“ Ona i manžel prodělali covid s mírným průběhem, děti vyšly v testech negativní. „Následovalo 5 nejhorších dnů v našem životě. Vyrazili jsme do nemocnice ve Vítkovicích, kde nám řekli, že se jedná o PIMS-TS, vzácné zánětlivé onemocnění způsobené covidem. Záchrankou nás převezli do Fakultní nemocnice v Ostravě. Miu převezli rovnou na ARO, byla ve špatném stavu, selhávaly jí orgány. Byla jedním z nejmladších dětí s tímto syndromem, měli jsme strach, jak to všechno její malé tělíčko zvládne. Čekala jsem stále u její postýlky. Konečně 5. den v nemocnici se jí udělalo lépe, začala se usmívat, bylo vidět, že je z nejhoršího venku.“
Zkratka PIMS-TS (Paediatric Inflammatory Multisystem Syndrome Temporally Associated with SARS-CoV-2) je označení pro vzácné, ale závažné, imunitně podmíněné onemocnění dětí, které je navázáno na infekci covid-19. Poprvé jej lékaři popsali v dubnu roku 2020 v Itálii. „Onemocnění se může projevit několik týdnů po koronavirové infekci, i bezpříznakové. Mezi časté příznaky PIMS-TS patří bolesti břicha, vysoké horečky, zvracení, průjem, někdy i vyrážka, zarudlé oči, záněty sliznic, bolesti hlavy, letargie, zmatenost, dechové potíže, bolesti v krku, otoky končetin a zvětšení lymfatických uzlin. Někdy pozorujeme jen vysoké teploty bez jiných příznaků. Přibližně u poloviny nemocných se rozvíjí šokový stav. Dětem mohou začít selhávat orgány,“ vysvětluje MUDr. Filip Fencl, vedoucí lékař dětské JIP na Pediatrické klinice v Motole.
V umělém spánku
Ve FN Ostrava zatím úspěšně vyléčili 14 dětských pacientů (aktuálně mají případů už celkem 15), z nichž 3 potřebovali umělou plicní ventilaci. Zřejmě nejtěžší průběh ze všech 14 dětských pacientů ve FNO měla 13letá Bára. Na kliniku byla přijata loni v prosinci v kritickém stavu a lékaři ji museli na týden uvést do umělého spánku. „Bára měla několik dní vysoké horečky a bolesti břicha. Antibiotika nezabírala. Do nemocnice jsme přijeli na poslední chvíli, selhávaly jí životně důležité orgány. Lékaři diagnostikovali PIMS-TS. Vůbec jsme netušili, že v minulosti prodělala covid-19. Až doteď byla úplně zdravá, závodně se věnuje aerobiku,“ říká její matka Jana.
„Léčba tohoto onemocnění spočívá v podání antibiotik do vyloučení bakteriální infekce, v podání imunoglobulinů a kortikoidů, ve vážném stavu je indikovaná i biologická terapie. Léčba se řídí dle klinického stavu a laboratorních výsledků. Důležitá je i prevence srážení krve, která je u těchto případů zvýšená. Jinak léčba trvá v průměru 3 až 4 týdny, z toho týden dítě stráví na JIP,“ vysvětluje MUDr. Tomáš Zaoral. „Častým příznakem je také srdeční selhání a může dojít i ke zhoršení funkce plic, ledvin a jater.“ Bára nakonec strávila v nemocnici 47 dní a ještě ji čeká rehabilitace a rekonvalescence. Stejně jako ostatní vyléčené děti bude i ona dlouhodobě sledovaná v ambulanci kliniky.
„Jedno dítě bylo v Motole hospitalizované s PIMS-TS už loni na jaře, v malé první vlně covidu-19. Tehdy se o PIMS-TS mnoho nevědělo, dítě leželo na Klinice anesteziologie a resuscitace,“ vysvětluje profesor Lebl z Fakultní nemocnice v Motole. V té době se teprve začaly objevovat první zprávy ohledně nového dětského onemocnění z Itálie, Velké Británie a USA. „Na Pediatrické klinice jsme se začali setkávat s dětmi s PIMS-TS na konci listopadu, několik týdnů po vrcholu podzimní vlny covidu-19. Odstup mezi infekcí koronavirem a příznaky PIMS-TS je dva až čtyři týdny, to se ví i z jiných zemí. Už bohužel víme, že po každé další vlně covidu-19 začnou přicházet zase další děti s PIMS-TS. Celkem jich bylo u nás zatím 25, v této chvíli čtyři. Podle našich odhadů může být těchto případů v celém Česku nyní 100–150.“
Protože se jedná o nové onemocnění, je velmi podstatné, aby se děti dostaly do nemocnice včas. „Je důležité včas zajít k lékaři, pokud trvají teploty déle než 24 hodin. Lékař by měl provést odběry krve, a pokud přetrvávají teploty i po dvou dnech od nasazení antibiotik, je třeba dítě hospitalizovat,“ říká MUDr. Tomáš Zaoral. V USA registrovali k 8. 1. 2021 1659 případů PIMS-TS (v USA nazývaného MIS-C), z toho 26 dětí na syndrom zemřelo.
Máte s postcovidovým syndromem v rodině zkušenosti? Napište nám na email rxonline@reflex.cz.
