nahoru

Přímé svědectví z Bangkoku: Thajci zvládají virus výborně, český postup by považovali za úplnou šílenost

Viliam Buchert5. března 2021 • 10:00
Přímé svědectví z Bangkoku: Thajci zvládají virus výborně, český postup by považovali za úplnou šílenost
foto: ČTK/AP/Gemunu Amarasinghe

26 162 nakažených a 85 mrtvých. To jsou koronavirová čísla v Thajsku, které má 67 milionů obyvatel. Ale to nejsou čísla za den, jakých běžně dosahujeme v Evropě, to je prozatímní thajský výsledek boje s nákazou za 14 měsíců. Jsem momentálně v metropoli Bangkoku a každému je na první pohled jasné, že chaos a nesmysly, které Čechům při řešení krize opakovaně servíruje premiér Andrej Babiš a jeho ministři, by zde považovali za výplody naprostých šílenců. Jakou cestu zvolilo Thajsko? Je pozoruhodná z několika důvodů.

Thajci mají rčení „zachránit se je velký úkol“. Současně jsou velmi pověrčiví a jsou přesvědčeni, že „špatní lidé často umírají na nakažlivé choroby“. Když se v lednu 2020 objevil v zemi koronavirus, mnozí sabai sabai khon thai (v překladu bezstarostní Thajci) proto propadli panice a měli velké obavy. Pak se ale situace uklidnila a země je dnes vydávána po celém světě za příklad velmi úspěšného zápasu s Covidem-19. Nadneseně řečeno, Thajci jsou podle všeho „dobří lidí, protože neumírají na nakažlivé nemoci“, jak to vidíme jinde.

Co je ale příčinou thajského úspěchu?

Disciplína a rodina

Jedním z hlavních důvodů úspěšného zvládání nemoci (jistě, predikce mohou být v případě koronaviru vždy ošidné) je podle všeho disciplinovanost Thajců, kterou mají v genetické výbavě. Ne, neznamená to, že vždy drží „pusu a krok“, ostatně i v době pandemie probíhají vášnivé demonstrace na podporu demokracie a za svobodu. Ale masové a záměrné obcházení nařízení zde nevidíte. I když výjimky se najdou. Někteří lidí odmítají roušky a loni porušovali zákaz nočního vycházení. Ale bylo a je jich málo. Ve srovnání s Českem nebe a dudy.

Naprostá většina lidí nadále nosí roušky (zde se přitom nosily i předtím kvůli smogu či alergiím) všude na veřejnosti, dodržují rozestupy. Je to standard. Musíme si u toho také uvědomit, že situace se liší podle regionů, protože zde existují rozsáhlé venkovské oblasti, kde někde na poli nemá smysl roušku nosit.

Další výhoda v boji s pandemií plyne v Thajsku z neobvykle silného vztahu rodin k dětem a starým lidem. V Česku vláda od začátku koronavirového marasmu tvrdila, že je nutné ochránit nejzranitelnější skupiny starších občanů v domovech důchodců a dalších podobných zařízeních.

Naprosto katastrofální zprávou je, že se to u nás na mnoha místech nepodařilo, tisíce lidí zemřelo a ukazuje to na obrovské selhání vlády, úřadů, institucí, ale i části společnosti. Pro Thajce je naopak nepředstavitelné, že by takovýmto způsobem „obětovali“ své otce, matky, babičky a dědečky.

Jiná politika

Jak vidíme po celém světě, pandemie dala i velmi nešťastnou šanci exhibovat politikům ještě více než je obvyklé. Protože thajští politici nejsou výjimkou, rádi se předvádějí, dalo se čekat něco podobného. Jenže, nestalo se. Samolibost a nezodpovědnost, s kterou do úplně všeho kecá premiér Babiš, tady nevidíme. A že předpoklady pro to byly obrovské.

Premiérem je totiž bývalý generál Prajutch Čan-Oča, který vedl armádní puč v květnu 2014 a pak v březnu 2019 se svoji stranou Síla lidového státu vyhrál volby, které můžeme označit za diskutabilní. Dalo by se očekávat, že politik s takovou výbavou právě v dobách nouzového stavu použije to, co umí výborně – ještě větší sílu. Prajutch ale zvolil jinou cestu, do popředí při řešení pandemie a komunikaci o koronaviru nenasadil sebe (jako Babiš), ale zdravotnické odborníky, kteří pracují se srozumitelnými daty. Veřejnost na to reagovala pozitivně. Protože západní média ve svém velikášství nemohou přiznat, že i bývalý pučista by mohl někdy něco udělat dobře, činím tak z Bangkoku: Premiér Prajutch a jeho ministři udělali v covidové krizi daleko lepší a srozumitelnější věci než Andrej Babiš a spolek kolem něj.

Thajsko sice také vyhlašovalo lockdowny, ale i zde najdeme oproti České republice rozdíly. Ne všechny restrikce byly plošné, tedy celostátní. Někdy se více zasahovalo pouze na místech, kde to bylo akutně potřeba. Další příklad: Když se opět otvíraly školy, tak vláda doporučila i dvoutýdenní přípravu, pak testování systému a až potom otevřít. Slyšel snad u nás někdo o něčem podobném? My z ministerstva školství jen opakovaně slyšíme: Otevřeme, neotevřeme, otevřeme, neotevřeme.

Plán a systém

Česká vláda (ale i opozice) také postrádají jakýkoli smysluplný střednědobý a dlouhodobý plán a výhled. Vůbec netušíme, co chceme v této krizi dělat za měsíc, za tři, nebo za půl roku. Premiér Babiš a jeho mikromenežment přešly z nabubřelé fáze „best in covid“ do zoufalé fáze „fakt, ale fakt už nevím, co mám dělat“. Thajci mají dlouhodobější výhled v různých oblastech, existuje mnoho programů, projektů, kompenzací a pomocí. Nemění se ale každý den či hodinu, jak to vidíme u nás. A nejedná se jenom o průmysl, drobné podnikání či turistický ruch, ale i o zdravotnictví, sociální věci a školství.

Thajsko muselo v rámci koronaviru řešit i jednu skutečnou Sophiinu volbu. Co s turistickým ruchem, který předtím v oblíbené destinaci (jen Čechů sem přijíždělo ročně kolem 55 tisíc) tvořil kolem 20 procent HDP a živil miliony lidí. Thajci dali přednost zamezení šíření nákazy a ochraně životů. Zemi před turisty na určitý čas zavřeli. Přitom v roce 2019 byly tržby z cestovního ruchu 62 miliard dolarů (v přepočtu 1,35 bilionu korun). Teď se za velmi přísně stanovených podmínek (sám jsem toho důkazem) do Thajska může. A ty podmínky se dodržují, česká vyčůranost zde nemá šanci. Ale ztráty z turistiky budou i letos obrovské. Muselo to být proto pro vládu a úřady strašlivě těžké rozhodování, když omezila příjezd cizinců a jasnou přednost dostala ochrana vlastních obyvatel. Nemůžu se u toho nezeptat: Koho vlastně chrání Babišova vláda? To jsme bohužel ještě neměli možnost zjistit. Jenom víme, že my sami se musíme chránit před vlastní českou vládou.

Strategie očkování

Thajské království také zvolilo jiný způsob očkování. Protože virus v zemi nijak mohutně neřádí (ve čtvrtek 4. března přibylo 54 nových případů a 1 mrtvý, v Česku ten samý den 15 088 potvrzených nových případů a 187 mrtvých; Thajsko má přitom skoro sedmkrát více obyvatel), začalo očkování až 28. února. Čínskou vakcínu od firmy Sinovac dostal jako první ministr zdravotnictví Anutin Čarnvirakul. Objednána je také Astra Zeneca.

Pozoruhodná je ale priorita těch, co budou očkováni nejdříve. Začíná se zdravotnickým personálem a úředníky, kteří mají na starosti řešení koronavirové krize (to by bylo u nás v případě úředníků hodně řevu, ale logiku to naopak má). Vakcinují se přednostně i lidé z oblastí, kde je nějaké ohnisko nákazy a někteří chronicky nemocní. Zde to nejsou starší lidé, protože ti tady na rozdíl od Evropy a Ameriky umírají stejně jako předtím. Pak přijde kvůli pomoci ekonomice na řadu očkování pracovníků služeb a turistického ruchu. Vláda slíbila očkování také všem zahraničním dělníkům a zde žijícím cizincům. A zaměstnavatelům nařídila, že se musí podílet na nákladech na vakcinaci svých zahraničních pracovníků. Očkování bylo slíbeno brzo i Thajcům, kteří pracují a studují v cizině.

Existuje i jedno thajské specifikum, které brzdí nákazu. Po celé zemi pracuje 1 040 000 dobrovolníků ve zdravotnictví v 75 032 obcích. Jsou to hlavně ženy, které velmi dobře znají své bezprostřední okolí. Každá z nich, v závislosti na lokalitě a komunitách, se stará o zhruba 10 rodin. Navštěvují domácnosti, průběžně je informují o pandemii, ptají se na zdraví zejména starších lidí. Skoro o každém, kdo přichází nebo opouští komunitu, se ví. Můžeme to považovat za svérázné trasování a poskytování zdravotní péče. U nás by to bylo zřejmě pokládáno za špiclování a donašečství. I když já se domnívám, že pevnou logiku to v Thajsku má a přináší to výsledky.

Ortel

Čísla jsou jasná. Thajsko zatím bojuje s koronavirem dobře a mnohému bychom se zde mohli přiučit i my. Na to jsme ale příliš západně nadřazení. Škoda. Neříkám, že Thajsko je zemí zázraků. To není. Žádná země na světě taková není. O Thajsku se ale říká, že je „zemí úsměvů“. Bylo. Dnes jsou úsměvy schované pod rouškou. I proto je virus zvládán lépe než jinde.



Klíčová slova: Thajsko, koronavirus, covid-19, opatření



Diskuse ke článku