Krize středního věku 2.0: Místo sporťáku drahá kola a maratony
Klasický obraz krize středního věku je téměř filmové klišé: muž po čtyřicítce si pořídí červený kabriolet, vymění manželku za mladší model a začne nosit oblečení…, které jeho věku moc nesluší. Tento symbol zoufalé snahy zastavit čas je však stále více zastaralý. Dnes se zdá, že krize středního věku došla k upgradu na verzi 2.0 a má úplně jinou podobu.
Místo naleštěné káry se dnes cení zablácené kolo, místo drahých hodinek GPS sporttester a místo snahy vypadat mladě nastoupila urputná touha cítit se naživu. Vítejte v éře, kde se status neměří majetkem, ale utrpením.
Změna symbolů úspěchu
Po desetiletí byly symboly úspěchu a mužnosti jasně definované a externí. Drahé auto v garáži, luxusní hodinky na zápěstí a doutník mezi zuby byly hmatatelným důkazem postavení. Byly to pasivní symboly: “Héle co mám!” Dnešní čtyřicátníci, první generace, která dospěla v digitálním věku, však mění pravidla hry. Novými symboly úspěchu nejsou věci, které si koupili, ale výzvy, které překonali.
Místo fotografie s novým vozem se na sociálních sítích sdílí propocená selfie z cílové rovinky půlmaratonu nebo vymakané tělo z fitka. Statusovým symbolem už není drahá večeře, ale záznam trasy na Stravě s působivým převýšením. Novou měnou se stala disciplína, vytrvalost a schopnost překonat nepohodlí a bolest. Není to o tom, co si můžete dovolit vlastnit, ale co zvládnete vydržet.
Od pasivního vlastnictví k aktivnímu prožitku
Jádrem této proměny je posun od materialismu k zážitkové ekonomice. Sportovní auto je věc, ve které pasivně sedíte a mnohdy ho necháváte stát na místě, aby nedoznalo úhony v podobě škrábanečku. Ironman je něco, co vaše tělo musí aktivně a bolestivě prožít, “poškodit se” a vrátit o něco silnější. Proč by někdo dobrovolně vyměnil pohodlí kožené sedačky za hodiny utrpení?
Protože v dnešním přehlceném a komfortním (především v tzv. “západním světě”) se autentický prožitek stává tou nejvzácnější komoditou. Překonání vlastních limitů, fyzická bolest a následná euforie v cíli nabízejí pocit skutečného života, který pasivní konzumace nemůže poskytnout.
Místo naleštěných a neustále obletovaných kabrioletů jsou dnes symbolem nově nabyté svobody spíše nafukovací paddleboardy. Od nákupů leštidel se přešlo k návštěvám Decathlonu a dovolená se už neplánuje podle nejluxusnějších barů, ale podle nejkrásnějších běžeckých tras, na které stačí jen kvalitní plavky a dobré boty. Měřitelné a veřejně sdílené “utrpení” se stalo novou, paradoxní formou luxusu.
Generace X a Mileniálové: Jiný pohled na stárnutí
Tento trend je také generační výpovědí. Generace dnešních čtyřicátníků a padesátníků je první, která stárne s plným vědomím možností moderní medicíny, wellness průmyslu a sportovních technologií. Stárnutí už není vnímáno jako pasivní proces, ale jako výzva, se kterou je třeba aktivně bojovat.
Moderní krize středního věku tak není ani tak o snaze chytit druhou mízu, jako spíše o snaze optimalizovat tu první. Je to o biohackingu, o posouvání hranic fyzické výkonnosti a o důkazu, že člověk stále dokáže držet krok v kultuře, která je posedlá výkonem. Není to snaha vypadat jako dvacetiletý, ale snaha být tou nejlepší verzí čtyřicetiletého.
Krize středního věku tedy nezmizela, jen si oblékla funkční oblečení a obula maratonky. Změnila se z komedie o stárnoucích mužích v drama o hledání smyslu prostřednictvím fyzické bolesti a sebepřekonání. Ať už jde o chytré hodinky, běžeckou výbavu nebo kurzy otužování, i tady často přijdou vhod slevové kupóny, které cestu za „novým já“ trochu zlevní. Je tento nový model zdravější? V mnoha ohledech ano, ale stejně jako je tomu u všeho, tak i zde platí: všeho moc škodí. Rozhodně je fyzicky náročnější a vyžaduje mnohem více disciplíny než jen podpis na leasingové smlouvě. Ať tak či onak, je dokonalým odrazem doby, ve které se osobní výkon a prožitá zkušenost staly cennějšími než jakýkoli majetek.
