Smysl života je dělat svoje město hezčí a kvalitnější, na lokálních vztazích záleží, říká Jan Čulík, který v Táboře provozuje oceňovanou restauraci Thir. Začal propagací přírodního vína, tedy vína bez dochucovadel a chemie, do Thiru bere jen suroviny od farmářů z okolí, se kterými si vybudoval vztah a kterým věří, a spolupracuje s podobně smýšlejícími podniky. Těch je ale v Česku jen pár. Přiznává přitom i svoji aroganci, která se ale s roky obrušuje.
Chci restauraci, kterou budou místní milovat, protože v tom městě chci žít a umřít, říká Jan Čulík. Svou životní cestu tak trochu objevil v Kanadě, kam odcestoval sázet stromy po studiích. Přiznává, že na začátku to byl boj. Snažil se lidem dát to nejlepší víno, co zná, ale oni ho vlastně nechtěli. Přírodní víno totiž je trochu šok. Vinaři, kteří ho pěstují, jsou podle něj úžasné osobnosti. Blbec dobré víno neudělá, tvrdí.
Dodržování lokálnosti nás omezuje, ale taky vede ke kreativitě, popisuje Čulík. Problém je to hlavně v zimě, ale je prý příjemnější jíst v prosinci kvašené zelí než skleníková rajčata ze Španělska. Čulíka baví hlavně spolupráce s malými farmáři, kteří to mají extrémně těžké. Nepotřebuje od nich nutně různé certifikáty, věří jim a obdivuje je. Tvrdí, že na cenách jídla se jeho filozofie nepodepisuje, přidanou hodnotou je přitom to, že každá věc, kterou dostanete na stůl, má jasný původ.
Místní lidi se ale zatím Čulíkovi úplně získat nepovedlo, respektive v tom chce jít ještě dál, udělat vše víc přístupné a pochopitelné. Na začátku byl příliš striktní, jinak to ale prý nešlo. Teď mluví o tom, že by mohl být taky inspirací pro další podniky na podobně malých městech. Hospod s kvalitním přístupem k jídlu a společenským přesahem by totiž prý mělo být víc.
Jak těžké je udržet se finančně nad vodou s filozofií, kterou Jan Čulík zastává? Jsou ceny piva v Česku příliš nízké? Jak se jeho festival Naše chutě obešel bez nádobí na jedno použití? A jací jsou malí farmáři a přírodní vinaři lidé?
