Poprvé si Kuba zahrál na ulici v šestnácti letech a zůstalo mu to dodnes. Protože jeho pouličnímu hraní kladly překážky další a další omezení a zákazy, rozhodl se zkusit umělecké štěstí ve Švýcarsku, kde část roku žije. „Při cestování jsem měl pocit, že na nás jako na Čechy nenahlížejí některé národy úplně pozitivně. Švýcaři nás mají rádi,“ vysvětluje mladý busker, proč se rozhodl zakotvit právě v jejich zemi.
Vesmírné sushi, recept k úspěchu?
Už tenkrát mu cizina zase tak cizí nebyla. Jakub totiž dříve studoval v Rotterdamu, pak ve svém vzdělávání pokračoval na Menza gymnázium v Praze. I vzhledem k úspěšnému studiu si Ondrovi rodiče mysleli, že jeho další kroky povedou spíš směrem k medicíně nebo právu. S jeho životem pouličního umělcese ale smířili a podporují ho.
„Busking je cool věc, ale jednou budu mít děti a asi bych nechtěl, aby ve škole říkali, že se jejich táta živí hraním na ulici,“ odpovídá Jakub Ondra na otázku, jak dlouho se dá takto živit. Mladý muzikant věří, že právě k onomu posunuz ulice do nahrávacích studií by mu měla pomoci písnička Space Sushi, se kterou se pokouší uspět v letošním ročníku Eurovize.
Co je dnes potřeba k prosazení se v rádiích po celé Evropě? Ve kterých zemích nejsou Češi moc oblíbení? Jak se společnost dívá na pouliční umění a kolik se jím dá vydělat peněz?
