Mádl o Adamu Vojtěchovi: Krásně jsme spolu dospívali. Dnes jsou věci, o kterých spolu nemůžeme mluvit
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
Během dospívání spolu napsali kolem stovky písniček, dnes při setkání některá témata vynechávají. Jiří Mádl v Prostoru X zavzpomínal na dospívání s Adamem Vojtěchem i na to, co z jejich někdejší blízkosti zůstalo navzdory rozdílným politickým postojům. „Do značné míry jsme se formovali,“ řekl herec a režisér. O svém spolužákovi mluvil jako o mimořádně pracovitém člověku, zároveň ale vysvětlil, proč si při veřejném hodnocení jeho politické dráhy hlídá hranice.
Ve školních průšvizích podle Mádla nehráli s Vojtěchem před učiteli rovnocenné role. Zatímco budoucí politik působil poslušně a věnoval se klavíru a zpěvu, Jirka Mádl měl pověst hokejisty a buřiče. „Vždycky se to svezlo po mně a měli pocit, že přestože to děláme my, tak já jsem původce,“ vzpomínal. Když přišla řeč na jeho čtyři podmínečná vyloučení, popsal i záchvaty smíchu při písemce, které spustila podivně "hekací" propiska. Upozornil ale, že nešlo o jedinou příhodu: „Divák to musí chápat tak, že už toho bylo hodně.“
Spojovala je také hudba. Písničky podle Mádla společně psali od dvanácti do šestnácti let a jejich tehdejší tvorba odpovídala věku i romantickým představám dospívajících kluků. Vojtěchovu snahu prosadit se v umění popsal s respektem. „Adam byl vždycky pracovitý, ohromně pracovitý člověk, který chtěl úspěch v umění a určitě měl nějakou kvalitu, ale prostě neměl to štěstí,“ uvedl. Při úvaze o jeho další cestě dodal: „Víme, že ta pracovitost a ta touha uspět potřebuje taky navigaci. Potřebuje nějakou mapu.“
Jednou za rok bez politiky
K dnešnímu vztahu přistupoval Mádl opatrně: „Není tajemství to, že asi z nějakého úhlu pohledu stojíme na úplně jiné straně toho spektra.“ Připomněl však rozdílnou odpovědnost politika a veřejně známého umělce i kompromisy, které podle něj politická práce přináší. „Já oceňuju to, že on nekomentuje mě, tak já bych rád našel nějaký limit toho, kdy komentuju jeho,“ vysvětlil. Společné dospívání pro něj přesto neztratilo význam: „Přestože se o některých věcech prostě nemůžeme dneska bavit, protože se chceme potkat. Když se vidíme jednou za rok, nějak normálně, tak si myslím, že tam ty stopy toho vzájemného formování pořád ještě trošku vidím.“
Co Jiřímu Mádlovi dal pobyt v přísném rakouském klášteře a jak se promítl do jeho psaní? V čem se dnešní otec syna Františka liší od muže, který byl rozhodnutý nikdy nemít děti? A co zažil při studiu v New Yorku, že o něm mluví jako o nejšťastnějším období života? Pusťte si celý Prostor X s Jiřím Mádlem.
