Drahé potraviny si jednoduše vysvětlujeme kartely a nečestnými praktikami, ale skutečné příčiny jsou jinde, upozorňuje Petr Mlsna, předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Ze sektorového šetření, ve kterém kontrolní orgán srovnal vývoj cen pěti základních potravin od roku 2018, vyplývá, že nejvýrazněji výši marží u mléka, vajec, nebo kuřecího masa ovlivnila energetická krize a s ní související nejistota, co bude dál. Že by ÚOHS ve své činnosti selhal, Mlsna odmítá. „Nad trhem bdíme, a to velmi bedlivě, ale nejsme cenotvorný orgán. Nežijeme před rokem 89, aby tady byla státní instituce, která vstoupí do trhu a řekne: Tato cena je již neetická. Cenu určuje nabídka a poptávka,“ říká s tím, že řešením je drahé zboží nekupovat, nebo změnit spotřební návyky.
Očekávat, že pokles inflace se obratem projeví zlevněním potravin, je nereálné, rozptyluje mylné představy o fungování trhu předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petr Mlsna. Na příkladu obilí, které se nakupuje i s ročním předstihem, demonstruje, s jak velkou časovou prodlevou cenotvorba kalkuluje. Teď se do ní navíc promítá celoevropský problém, kterým je obrovský nárůst cen hnojiv. Na místě je podle něj položit si otázku, jak funguje nejen české zemědělství, ale i průmysl, a zda jsou technologické a výrobní procesy v souladu s prosazovanými nařízeními.
„Když jsme se dívali třeba na kuřecí maso, tak Česká republika je největším vývozcem jednodenních, tedy čerstvě vylíhlých kuřat. Je jejich největším producentem, ale zároveň také největším exportérem. A vyváží je do Polska, kde jsou ta kuřata vykrmená, a pak zpátky transportována do České republiky a zde teprve zpracována. Takže si vlastně říkáte, proč to ten trh dělá? Proč je tak složitý? A můžeme se bavit i v kontextu třeba Green Dealu, jestli je skutečně smysluplný transport jednodenních kuřat do Polska, tam je vykrmit možná za levnější energie, za levnější ceny krmiv, pak je zpátky importovat do České republiky a tady je teprve zpracovávat,“ přibližuje mnohdy až absurdní zjištění, která nejsou ojedinělá. Se svými kolegy je prezentoval v Poslanecké sněmovně, na zemědělském výboru i podvýboru a disponuje jimi i ministerstvo zemědělství. Mlsna přitom připouští, že místo konstruktivní debaty se zatím ze strany vlády setkává s „jistou setrvačností“.
Za iracionální považuje i proklamace o nezávislé produkci a výrobě. „Když se baví politici o zemědělství, tak říkají: Měli bychom být soběstační, měli bychom si sami vyrobit kvalitní české potraviny a nedovážet jiné potraviny druhé kategorie ze Západu nebo členských států Evropské unie na západ od nás. Když se pak ale podíváte na reálný český trh, tak zjistíte, že prostě není konkurenceschopný a že je po mém soudu naivní si myslet, že stát velikosti České republiky, 10,5milionový stát uprostřed Evropy, který je v podstatě tranzitní trasou, míněno ekonomickou tranzitní trasou, bude naprosto soběstačný ve všech komoditách, to nejsou ani velké státy. To znamená, buď se politicky rozhodnete za každou cenu budovat soběstačné české zemědělství a potravinářství ve všech segmentech, anebo se rozhodnete, že se zaměříte skutečně jenom na některé segmenty a zbytek budete třeba do České republiky importovat. A toto je podle mě legitimní otázka. U nás ta politická diskuze probíhá na takové emocionální bázi, musíme podporovat české značky, musíme podporovat české zemědělce, je v tom takový ten prvek nacionalismu, pseudopotravinového vlastenectví,“ myslí si.
Proč jako jediní v Evropě nevíme, kolik stojí jednotlivé potraviny? Porušují farmaceutické firmy pravidla, když odmítají přistoupit na regulované ceny léků a zastavují jejich dodávky na tuzemský trh? Proč mohl úřad velkým kartelům donedávna jen nečinně přihlížet, i když měl důkazy o jejich existenci? Nebo jakou pokutu naposled udělil? Na tyto a další otázky odpovídal předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petr Mlsna.
