Stát se herečkou chtěla Kateřina Oujezdská odmala, díky speciálním výukovým metodám Jaroslava Duška, u kterého studovala, se ale její sen rozplynul. Záměrně říká „díky“, protože jí pomohl uvědomit si, co chce. A být před kamerou to nebylo. Záhy se tak ocitla za ní. Začínala jako pomocná režisérka a profesně starším kolegům pomáhala obsazovat filmy. Pojem castingová režisérka se tehdy nepoužíval a běžnou v Česku není ani práce herecké agentky, jíž se věnuje dnes. „Ani jedna ta profese se nikde neučí, takže k tomu musíte dojít zkušenostmi,“ přibližuje Oujezdská s tím, že nadto potřebuje člověk i určitou dávku vnímavosti, aby vše zafungovalo, jak má. O tom, že má obojí, svědčí fakt, že pro český film objevila Janu Plodkovou.
Přijít s nápadem obsadit do hlavní role židovky modrookou blondýnku, která navíc měla za sebou jen pár filmových rolí, bylo nejistou sázkou do loterie, Kateřině Oujezdské se ale vyplatila. A nejen jí. Drama Protektor získalo v roce 2009 sedm Českých lvů včetně ceny pro nejlepší herečku. „Bylo mi jasné, že všichni budou trochu koukat, co to dělám, ale věděla jsem, že Jana tak dobře hraje, protože jsem ji viděla a znala z divadla, že to určitě nějakým způsobem zarezonuje. Ale musela jsem to nechat na nich, aby si to režisér i ostatní uvědomili a pochopili. A pak se tomu přizpůsoboval i scénář, dělali jsem tam takové věci, že Jana měla paruku, ale vyšlo to,“ vzpomíná na snímek, jenž stál na začátku bohaté filmografie Jany Plodkové, která dnes čítá přes dvě desítky filmových rolí a srovnatelný počet těch seriálových.
Kariérním posunem od té doby prošla i Oujezdská. Víc než castingovou režisérkou je dnes hereckou agentkou a iniciátorkou vzniku internetové herecké databáze Actors Map, která sdružuje české a slovenské profesionální herce a herečky. Se spolužačkou Aňou Geislerovou také pořádá workshop filmového herectví pro studenty hereckých a filmových škol, aby jim předaly své zkušenosti z praxe. Právě z ní se nejvíc naučila i ona, protože to, čím se živí, se nedá vystudovat na žádné z fakult. „V České republice to nefunguje tak jako ve světě, protože my se tady všichni dobře známe a jako herečtí agenti tady úplně nedokážeme sehnat práci. Není to tak, že když má někdo hereckého agenta, který ho zastupuje, tak v tu chvíli bude hrát a bude mít spoustu práce. My se snažíme, aby herci měli dobré fotky, aby se dobře prezentovali, abychom věděli o castinzích, které se dějí, a pozvali je tam, ale vlastně je to spíš taková administrativní práce, staráme se jim o honoráře a ve výsledku i o duše,“ popisuje, co ji každý den zaměstnává.
Ve své současné profesi funguje primárně jako spojka mezi štábem a hercem a je vždycky ráda, když se oběma stranám podaří domluvit. „Snažíme se vycházet vstříc produkci, a když je projekt dobrý, zajímavý a ten herec v něm chce hrát, tak herecký agent tomu nikdy nebude bránit, naopak. Vždycky říkám hercům, ať si řeknou, jak je to pro ně důležité, jestli jim stojí za to dělat zadarmo, protože jim to třeba může přinést nějakou další práci, anebo když jde o komerční věc, tak jestli jim stojí za ty peníze. Vyjednávání je, myslím, úplně v pořádku. My jsme tady proto, abychom tady byli pro oba a dohodli to dobře. Nejde o žádný svár,“ dodává s tím, že nijak nepříjemné jí nejsou ani hovory o penězích.
Jaká kritéria jsou rozhodující pro to, aby herec dostal roli? Jak se hledají nové talenty? Je dnešní generace citlivější než ty předchozí? Nebo jak se jí spolupracovalo s Agnieszkou Holland a Seanem Ellisem? Na tyto a další otázky odpovídala castingová režisérka a herecká agentka Kateřina Oujezdská ve speciální sérii rozhovorů Prostor KVIFF X natočené na karlovarském filmovém festivalu.
