Opatření na pomoc domácnostem, která v reakci na energetickou krizi přijímají jednotlivé vlády napříč Evropou, jsou výkupným za demokracii, myslí si Václav Bartuška, zvláštní zmocněnec ČR pro energetickou bezpečnost. Snaha zachránit společenský řád je přitom vlastní celému kontinentu bez rozdílu. „Řada zemí, vlád, ale i národů dělá věci, které nejsou úplně v jejich naturelu. Obecně evropský sever a západ byl vždycky spíš individualistický, dbal na to, aby lidi sami měli zodpovědnost za to, co dělají a jak se jim žije. Přitom kroky, které dneska dělají vlády evropského severu i jihu, jsou velmi podobné,“ říká. Vážnost situace podle něj nepodceňuje ani kabinet Petra Fialy, ale k mnohým rozhodnutím asi ještě nenašel chuť nebo odvahu.
Co se naopak českému premiérovi povedlo, je vyjednat dodávky zkapalněného zemního plynu z nově otevřeného nizozemského LNG terminálu. Česká republika získala třetinu jeho roční kapacity, která pomůže zajistit dostatek plynu na topnou sezonu. „To, že jsme získali podíl v holandském Eemshaven už 10. června letošního roku, to je fakt slušný výkon na zemi, která nemá vlastně žádné plynárenství pod státní kontrolou, kompletně jsme ho prodali před 22 lety,“ hodnotí zvláštní zmocněnec ČR pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška, který se jednání také účastnil. Vyhráno ale není.
Do nadcházející chladné poloviny roku vstoupí Evropa se zásobníky naplněnými z 80 %. Pokud ji Rusko od svého plynu odstaví kompletně, což lze očekávat, bude jejich další naplnění komplikovanější a zima 2023/2024 může být složitější. I proto je žádoucí zajímat se o další možnosti, přičemž jednou z nich je stavba terminálu v Baltském moři v místech, kde končí Nord Stream 1 a 2. „Vedou odtud silné páteřní plynovody OPAL a EUGAL, které vedou k nám, a odtud pak dál na jih a na východ. Terminál tam může být terminál nejenom pro nové spolkové země, Sasko a podobně, ale také pro Bavorsko, pro nás, Rakousko, Slovensko, Maďarsko, pro Ukrajinu. Je to opravdu velký projekt pro celou střední Evropu,“ zdůrazňuje Bartuška s tím, že aktuální stav dohod mu nepřísluší komentovat. Další kapacita pro Česko je ale zjevně ve hře.
Co bez reakce nezůstane, je rozhodnutí německé vlády převzít v zájmu energetické bezpečnosti země přímou kontrolu nad německou součástí ruského dovozce ropy Rosněfť, jehož rafinerie je mimo jiné klíčovým dodavatelem ropy pro bezmála čtyřmilionový Berlín. „Rosněfť je osobní hračka Igora Sečina. Igor Sečin je jeden z mála lidí, kteří se ještě dostanou fyzicky k Vladimiru Putinovi, z energetiky Ruska je to jediný člověk, který se k němu dostává. Myslím si, že on nebude rád,“ říká a oznámení kancléře Olafa Scholze o prozatím půlroční svěřenecké správě Německa označuje za seizmický okamžik. „Vidíte na tom míru eskalace mezi Ruskem a Západem, protože věci naprosto nemožné ještě v únoru, jsou dneska úplně běžné a nejsme zdaleka na konci té cesty,“ konstatuje.
Do závěrečné fáze podle něj nespěje ani válka. „Dneska je 204. den té války (pátek 16. září – pozn. red.), která měla trvat 3 dny, a to je, myslím, pro Vladimira Putin úplně zásadní. Jestli přitom zhuntuje Rusko, přivede ho na mizinu, to je mu jedno. A co se stane s námi? Myslím, že to je mu úplně jedno, takže počítejme s tím, že se vztahy budou dále zhoršovat, že se asi zastaví ropa a plyn, v jakém okamžiku uvidíme,“ dodává s tím, že pokud budou v příštím roce naší největší starostí energetika a ceny benzínu, tak to bude šťastný rok.
Mění energetická krize přístup domácností k energiím? Která země může nahradit Rusko coby jednoho z největších dodavatelů plynu na světě? Jak to, že Nizozemsko vybudoval nový LNG terminál během půlroku, zatímco u nás by to trvalo osm, nebo devět let? Jaký bude další vývoj cen energií? A co pozitivního lze na současné situaci najít? Na tyto a další otázky odpovídal v Prostoru X zvláštní zmocněnec ČR pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška.
