Jedno z nejtěžších životních období prožíval před rokem lezec Adam Ondra. Rozhodnutí olympijského výboru sloučit tři disciplíny v jednu, udělalo z několikanásobného mistra světa i Evropy znovu nováčka. Přestože náročným tréninkem lezení na rychlost strávil spoustu času, kýžený výsledek se nedostavil a na olympiádě v Tokiu skončil šestý, což pro něj bylo zklamání. I když by zpětně přípravu koncipoval jinak, vynaložené energie nelituje. Nikdy nelitoval. „Od svých šesti let, kdy lezu čtyřikrát, pětkrát týdně, jsem to asi v žádném momentě svého života nevnímal jako oběť,“ prozradil před odletem na Světový pohár v Chamonix, kde po roční pauze dokázal, že titul nejlepšího světového lezce na obtížnost mu patří právem.
Na stěně je lezec Adam Ondra 250 dní v roce, od dvanácti přitom patří ke světové špičce. Přesto se najdou kroky, které ještě nikdy neudělal a překvapí jimi sám sebe. „Lezení je výjimečné v tom, že na to, aby se to člověk naučil dokonale, tak prostě musí lézt a lézt. Ale nejenom lézt, ale hlavně chtít se každé lezení něco nového naučit, pokaždé přemýšlet o co největší lezecké efektivitě. Nikdo se nenarodí s tím, že hned dobře leze, ale někdo má větší talent to vnímat a technicky se posouvat,“ popisuje s tím, že on sám se nechává vést intuicí a racionálně se nad svými pohyby zamýšlí před a po samotném výstupu.
Právě pohybová chytrost, nejen fyzická zdatnost, mu pomohla zdolat i nejtěžší trasu na světě, kterou coby její pokořitel pojmenoval Silence. Ticho pociťoval nejen při překonávání klíčového převisu, občas je sám rád i na trénincích. Ostatně Jan Šimánek, scenárista a režisér nového dokumentu Adam Ondra: Posunout hranice, který byl slavnostně představen na karlovarském festivalu a 27. října vstoupí do českých kin (trailer je k vidění zde), o něm po natáčení řekl, že je přeučený introvert. Ondra s ním souhlasí a udivil sám sebe, nakolik se před kamerou dokázal otevřít. „Na spoustu otázek mám už naučené odpovědi, které jenom tak automaticky plivu, a naprosto nad nimi nepřemýšlím. V určitých scénách mě ale donutili se zamyslet sám nad sebou a říct něco, o čem jsem byl překvapen, že jsem vůbec řekl. A myslím, že velkým plusem toho filmu je, že je tam dáno spoustu času a prostoru i mojí manželce, která mě do určité míry zná lépe, než se znám já,“ přiznává a netají, že žena Iva je jeho největší oporou v životě i ve sportu. A nově taky spoluautorkou „nového dobrodružství“, páru se totiž před dvěma měsíci narodil syn Hugo.
„Příprava na závody probíhá podobně jako u jakéhokoliv jiného sportovce. Mám tu výhodu, že nejlepší tréninkové podmínky si troufám říct, že mám doma v Brně, takže i z tohohle pohledu je to z rodinného hlediska výborné. Ale velkou součástí, jak mé kariéry, tak mé vášně, je lezení na skalách, a k té patří i cestování. Budu proto velmi rád, když se synovi bude líbit cestovat po světě, a věřím, že to zvládneme,“ těší se novopečený otec, který krátce před narozením svého prvního potomka vyhrál Evropský pohár v boulderingu a z karlovarského festivalu zamířil do francouzského Chamonix, kde triumfoval na Světovém poháru v lezení na obtížnost.
Jaké jsou jeho šance uspět na příští olympiádě v Paříži v roce 2028? V čem jsou jeho slabé stránky a čeho se lezci nejvíc bojí? Jaký byl jeho nejhorší pád? Zvládl by znovu vylézt nejtěžší cestu světa Silence a co bylo rozhodující pro její překonání? A existují ještě těžší trasy, na které si troufá? Na tyto a další otázky odpovídal lezec Adam Ondra pouhých pár hodin před svým triumfálním návratem do čela Světového poháru ve speciální sérii rozhovorů Prostor KVIFF X.
