„Věci, které se zdály být vydiskutované a přijímané, se začínají problematizovat jako nově nepřístupné. To vidíme v Polsku, Maďarsku, nebo na Slovensku úplně šokujícím způsobem,“ říká politoložka Zora Hesová a jako příklady takových psudokolektivních hrozeb uvádí potraty, nebo stejnopohlavní páry. Tuto skutečnost považuje za překvapivou, nepříjemnou a nebezpečnou. Za neadekvátně zveličenou banalitu považuje i vlnu emocí, kterou vyvolala informace, že se v norské verzi Třech oříšků pro Popelku budou líbat dva muži. „Nejhorší je v té argumentaci, když se někdo odvolává na ochranu dětí, přitom ta pohádka byla moderní už ve své době. Ukazuje rozhodnou ženu, která vezme svůj osud do vlastních rukou, vybere si prince, a dokonce se převleče za muže. Měli bychom se radši ptát na to, jak umění otevírá obzory a jak se mění s dobou než se strachovat. To je perspektiva, která je velmi zužující a ochuzující.“ Na místě podle ní nejsou ani obavy z migrace. „To, že se v Evropě staví mešity, je výborné.“
„Pokud se přeme o nějaké záležitosti, i třeba dost otevřeně a tvrdě, je to v pořádku. Pokud ale chceme svého oponenta z diskuze vylučovat, nebo ho negativním způsobem nálepkovat a delegitimizovat, je to špatně. Všechny spory by měly mít možnost vést k nějakému vyjednání, jinak je to válka,“ upřesňuje Zora Hesová, která se věnuje právě fenoménu kulturních válek. Ty jsou problematické nejen jako společenský jev, ale i samotný pojem, který bývá často zneužíván. I proto je dobré se tím, kdy se z názorové výměny stává boj, zabývat. V Česku podle ní zatím vzplálo jen pár bitev, o poznání horší je situace v Polsku nebo Maďarsku. „Tam jsou rozděleni do dvou táborů, které se pravidelně střetávají jak v televizi, tak na ulicích, a kde jde opravdu o moc a konkrétní dopady na lidské životy. U nás jsou to menší záležitosti, jako byly spory o Mariánský sloup nebo Radu ČT, které se nepřelily do té velké polarizace,“ doplňuje politoložka s tím, že vyhrocenou situaci v souvislosti s pandemií za kulturní válku nepovažuje, nenaplňuje předpoklad dvou znepřátelených táborů, zastoupených stran je v ní slyšet mnohem víc.
Jako pravděpodobnou příčinu, proč jsou ve střední Evropě kulturní války zásadnějším tématem než v západní, vidí v řadě nezodpovězených otázek, které ve vleku událostí nebyl čas řešit. Patří mezi ně nevyjasněné vztahy k minulosti nebo národní identitě, které umocňují globalizační šoky v podobě migrace nebo začlenění do globálního výrobní procesu. „Žili jsme ve státech, které byly stabilní a ochranářské, a tenhle základ našeho světa se rozpadá. Udržet společnost pospolu skrze socioekonomické politiky začíná být velmi obtížné a konzervativní odpovědi se zdají být poměrně jednoduché. Je otázka, jestli jistoty skýtají a jestli spíš nepotřebujeme funkčnější stát a politiky.“
Čím to, že má západní Evropa v diskuzi o budoucnosti náskok, proč je důležité stavět mešity všude po světě a za jakých okolností se můžou hodnoty stát hrozbou, vysvětlovala Zora Hesová v Prostoru X.
