Blogerka a novinářka Sandra Kisić se s filmaři vydala do Ugandy, kde s neziskovkou zjišťovala, jaké má země problémy s vodou a jací vlastně jsou tamní lidé. V dokumentu České televize #SandravUgandě, který vznikl v rámci cyklu Český žurnál, ale popisuje i svoje zkušenosti s přesouváním se po celém světě a útěkem před válkou.
Sandra Kisić se narodila v Sarajevu těsně před válkou. V rozhovoru popisuje odchod své rodiny ze země, který zná jen z vyprávění, sama si ho nepamatuje. Pamatuje si ale zkušenosti, které měla po příchodu do Česka. Zažila si šikanu, ve škole jí říkali bosenská cikánko. S rodiči stále mluví srbsky, i když sama přízvuk ztratila.
Lidé v Česku o neziskových organizacích moc nevědí a nevěří jim, míní Sandra Kisić. Vidí to kolem sebe, podobný názor ostatně vyslovuje i její otec přímo v dokumentu. I to byla motivace do Ugandy se vydat. Říká, že lidé v Ugandě jsou vděční za to, co mají, a jsou si bližší. To je něco, co nám podle ní chybí. Viděla, v jak špatných podmínkách žijí, ale přesto k sobě mají velmi blízko.
Sandra Kisić procestovala asi 50 zemí, o zemích se snaží zjistit co nejvíc a objevovat je. Epidemie koronaviru a omezení s ní spojená na ni příliš nedopadají. Říká, že se aspoň může věnovat jiným věcem, které ji teď těší. Třeba rekonstrukci bytu, která ale možná nebude těšit její sousedy.
Jak se lidem v Ugandě žije? Jak vnímá Sandra Kisić problém migrace, který je i v Ugandě velmi aktuální? A proč nechce o útěku své rodiny před válkou mluvit jako o uprchlictví?
Na další zajímavé rozhovory se podívejte zde >>>
