Kauza Škárka: Otevřené poděkování Vítu Bártovi
Po úterních Událostech, komentářích na ČT musím poděkovat šéfovi VV Vítu Bártovi za jeho místopředsedu Jaroslava Škárku. Naše politika pamatuje spoustu bláznů, Škárka ale trumfne všechny.
Sám teď vlastně nevím, čím vším Škárka ještě je a není, takže se možná dopustím faktických chyb; VV ho bez jeho přítomnosti na úterním jednání vyloučily ze strany, takže zřejmě zůstává jen starým dobrým xenofobem Škárkou - a samozřejmě i poslancem. Latentní Napoleon Bárta si vás sice může upsat dlužními úpisy, strašidelným účesem či obálkami se štědrou hotovostí, zbavit poslaneckého mandátu vás ale nemůže. Ani on, ani externí detektivové z ABL. Stále totiž máme něco jako ústavu.
Čím vším Škárka ještě je a není, ale už dávno není podstatné. Podstatné je, co nám jeho případ říká o VV – a to ať už nakonec dopadne zatknutím celého poslaneckého klubu strany, náhodným zmizením Škárky či vraždou Bárty – abych se držel zevrubné dramaturgie kauzy Škárka připomínající velmi špatný film noire.
Ano, naše politika pamatuje spoustu bláznů. Jejich stopa se táhne napříč všemi stranami a vesměs bývají kořením politiky. Vzpomeňte třeba na dr. Sládka, dr. Čermáka či dr. Ratha; právě díky těmto typům nemůžeme odtrhnout oči od TV zpráv. Pokaždé když je vidíme a slyšíme, uvědomíme si, jak normální i se všemi každodenními nedostatky a prohřešky jsme.
Škárka je nicméně výjimečný kalibr, svého druhu atomovka. V úterních Událostech, komentářích, které s ním odvysílaly originální útvar, který jejich dramaturgie původně zcela jistě plánovala jako živý rozhovor, explodoval jak Semtex; dvacet minut jsme viděli nebezpečně vykolejeného muže nesouvisle mluvícího z utajeného místa, kde nonstop vrčela zřejmě letadla. Osobně bych tedy hádal na letiště.
Vzhledem k vnitřním kontrolním mechanismům VV je ale taky klidně možné, že se vše odehrávalo v centru Prahy a na místo jen nalétával někdo z VV, řekněme Kristýna Kočí nebo Michal Babák. Nebo tam někdo z ABL, samozřejmě bez Bártova vědomí, prostě jen instaloval obří vrtulové rušičky zvuku.
Neptejte se mě, co Škárka v TV řekl, protože toho bylo moc - a taky nic; v paměti mi nejvíc utkvělo, že někdo sleduje jeho auto, protože se mu přestala sklápět venkovní zrcátka. Připusťme proto ABL, CIA, FBI či ducha Františka Mrázka.
Spíš jde o to, jak stále ještě poslanec, do úterý místopředseda a ještě předtím dokonce i předseda současné vládní strany, působil: jako štvanec, pro nějž je svěrací kazajka velkým vysvobozením. Škárka bohužel není ve VV sám. Až na prominentní výjimky je nejmenší vládní strana podobných lidí plná; například Babák k němu nemá intelektuálně daleko, jestli jste sledovali jiné Události, komentáře. A podobně Kočí, jíž ambice cloumají hůř než tsunami. Nepřejme si, aby tito lidé bouchli najednou.
Vlastně by to celé byla velká legrace, kdyby šlo o mimoparlamentní pošahané nácky, za něž občas kandidují poradci ministrů. Jenže VV jsou parlamentní a bohužel i vládní strana; lidé jako Škárka rozhodují o zákonech, které máme my dodržovat. Jak ale máme sakra dodržovat něco, o čem rozhodují blázni? Od čeho máme bohnické pavilony?
