Bouncer. 416 stran skvělého komiksu, 998 korun z vaší kapsy.

Bouncer. 416 stran skvělého komiksu, 998 korun z vaší kapsy. Zdroj: Archiv nakladatelství Argo

Násilí je v Bouncerovi zobrazované na poměry westernového komiksu velmi drsně.
Bouncer vyšel v Argu v překladu Richarda Podaného před pár dny
Jodorowského scénář nás zavádí do doby po konci občanské války, kdy někteří vojáci Jihu sice vyhlašují pokračování v boji za ideály Konfederace, ale propadají se jen k nízkým osobním cílům a k násilí.
Bouncer. Série, jejíž klasická část přišla na svět v sedmi albech mezi lety 2001 a 2009, zachovává žánrová pravidla, ale přitom žánr povyšuje přidanou uměleckou hodnotou.
Bouncerova kreslíře Boucqa, jenž tu exceluje v celé šíři svých výtvarných dovedností od úžasné krajinomalby až po portrét, už v češtině známe díky jeho Dobrodružství Jeronýma Moucherota.
6
Fotogalerie

Skvělý western o pomstě. Hutný a černý jako dehet, s vypálenou značkou Jodorowsky

Chilského klasika filmu a komiksu s ruskými předky žijícího ve Francii Alejandra Jodorowského představovat nemusíme. Tentokrát se s ním setkáváme v žánru, kde ho nevídáme úplně běžně, ve westernu. Jestli si ale pod tím slovem představujete italský spaghetti western s Budem Spencerem a Terrencem Hillem, kde se vše vyřeší dobráckým pohlavkem a pádem do močůvky, toto je úplně jiná liga. Bytelný sborník Bouncer (vydalo Argo v překladu osvědčeného Richarda Podaného) přináší western temný jako dehet nalitý na nepřizpůsobivého potížistu před tím, než ho pošlou spoutaného na mezku umřít do pouště.

Nad Jodorowského eposem – jinak tomuto dílu říct nemůžeme – si musíme nutně připomenout, že státní zřízení se svou (nedokonalou) justicí a (někdy otravnými) policisty a politiky, které jsme si sami (k našemu pozdějšímu zděšení) zvolili, je pořád rajskou zahradou oproti „anarchokapitalistickému“ městečku na Divokém západě, kde rozhoduje jen síla a někdy také trochu peníze a našinec musí jen doufat, že se pozornost těch zlých neupře zrovna jeho směrem.

Jedna ruka netleská. Střílí.

Bouncer vycházel ve Francii v sedmi samostatných svazcích v letech 2001–2009. Vzešel z touhy zkušeného kreslíře Francoise Boucqa zkusit štěstí na polích a pláních westernu. Při hledání vhodného scenáristy skončil u Jodorowského, se kterým již měl dříve kratší pracovní zkušenost. No a Jodorowsky měl k westernu odjakživa vztah, již jeho raný experimentální film El Topo je svérázným westernem.

Také v Bouncerovi najdeme odkazy k jeho filmovému dílu – když se setkají dva hlavní hrdinové, čerstvě osiřelý jinoch a jednoruký pistolník zvaný Bouncer, říká Bouncer při první šarvátce, že mu hoch chybějící pravačku nahradí. Stejný motiv najdeme v Jodorowského filmu Santa Sangre, kde musí syn bezruké matce permanentně nahrazovat její paže. Fyzické ztráty různého druhu jsou Jodorowského obsedantním tématem.

 

Půdorys příběhu je archetypálně prostý – pomsta. Autoři vás nenechají vydechnout. Na samém začátku tu máme krvavé zavraždění manželského páru, jemuž je svědkem syn obětí schovaný pod prkennou podlahou. Zatímco mu krev rodičů stéká na obličej, přísahá pomstu vrahům. Podle posledních otcových pokynů vyhledá jmenovaného jednorukého pistolníka a ten mu přislíbí, že jej připraví na vykonání pomsty.

Situaci komplikuje to, že oběť, tedy chlapcův otec, pistolník a vrah jsou tři bratři, které fatálně rozdělila hádka o vzácný diamant. Bouncer vycvičí hocha v umění zabíjet a hoch, jakmile se stane mužem, nalezne svou lásku v místní neohrožené učitelce. Jenže ani milostný příběh není bez problémů, nacházíme se přece v temném univerzu Alejandra Jodorowského, kde jsou všichni hrdinové obtěžkáni čerstvými i dědičnými hříchy a jako v antické tragédii připomínají figury na šachovnici cynických bohů.

Shakespeare proklatě nízko

Jodorowsky se možná strukturou antické tragédie inspiroval, ale konkrétní odkazy zde najdeme především na Shakespeara, zejména na jeho Macbetha. Bylo by ale bláhové domnívat se, že se jedná o nějakou postmoderní četbu pro zjemnělé znalce klasiky. Jodorowsky jde doslova na dřeň. Zavalí vás temným a hutným příběhem tak, že skoro nemůžete dýchat. Násilí tu nakupí tolik, až jeho Divoký západ připomíná spíše hodně nízko položený kruh Dantova pekla. Ano, nikdo netvrdí, že tu jde v příběhu o realismus. Spíše tu pod tenkou slupkou realističnosti nahmatáváme nadčasové podobenství, jaké známe třeba z románů Cormaca McCarthyho.

Naopak v Boucqově kresbě si realismu užijete do sytosti. Podobu tehdejších městeček na výspě civilizace bílého muže v Americe má nastudovanou výborně. Postavy neoplývají žádnou krásou, jdou až na hranici groteskního šklebu, ale to jde dobře dohromady jak s konceptem scénáře, tak zřejmě i s reálnou podobou lidí oné doby a onoho místa.

Kresba je naprosto suverénní, výtvarník zvládá scény s velkým množstvím postav v pohybu, tak i čarokrásné, téměř mimozemské scenérie americké skalnaté pustiny. Bouncer je možná nejlepším westernovým komiksem u nás vydaným a určitě patří i k vrcholům Jodorowského tvorby.