Alejandro Jodorowsky u nás v posledních letech patří k nejvydávanějším komiksovým tvůrcům. Není se čemu divit, vždyť jde co do velikosti prakticky o stejnou legendu, jakou byl nedávno zesnulý Stan Lee. Jenom Jodorowskému je „jen“ devadesát. I přesto chrlí další a další scénáře k celé řadě sérií. Tou nejznámější už navždy bude Incal. A právě jeho pokračování s názvem Poslední Incal právě vydala Crew.
Incal. Mystický komiks inspirovaný tarotem. A komiks, který inspiroval třeba Pátý element. Komiks z roku 1980, který česky vyšel před sedmi lety a odstartoval tak jodo- a moebiománii u nás (mánii berme s rezervou, ale právě díky Incalu se ukázalo, že to tu s evropským komiksem nakonec přece jen půjde).
Incal jako Matrix
Hlavní hrdina John Difool (povšimněte si blázna ukrytého v jeho jméně) je nanicovatý detektiv, který se shodou okolností stane vyvoleným. Jediným, kdo může zachránit vesmír. A pak jsou v příběhu roboti, metabaroni, technopapežové, centrální mozky, mutanti, další roboti a vlastně všechno, nač si vzpomenete. A vzpomínání je to hlavní, oč v Incalu jde – respektive rozpomínání.
Incal začal Difoolovým pádem kamsi do hlubin Šachtoměsta (ano, neologismy jdou Jodorowskému stejně dobře jako mystika). Stejně i končí. A podobně začíná i pokračování Poslední Incal, které Chilan Alejandro Jodorowsky vytvořil s mexickým kreslířem Josém Ladrönnem, jenž vystřídal Moebia. A propos Moebius – ten na pokračování začal původně pracovat, dokonce nakreslil první album. A pak se s Jodorowským rozešel, snad se mu nelíbil děj… Každopádně jeho verzi v knize naleznete také. A je jiná než začátek příběhu kreslený Ladrönnem, takže je z Incalu takový Matrix, kde se reality vrší jedna na druhou.
All you need is love
Příběh je tentokrát poměrně přímočarý (až na mnohavrstevnatou realitu). Samozřejmě že jde o záchranu veškerého života ve vesmíru. Ale vyslanec temnoty je zde pouze jediný, robotický záporák, který vyvinul virus ničící veškerý organický život. Svět bude patřit strojům! Ano, apel na lidstvo, které je víc a víc přetechnizováno, je přesně Jodorowského parketa.
A co může zachránit lidstvo, mutantstvo a veškeré tvorstvo vůbec? Opravdová a jedinečná láska, která z vesmíru prakticky vymizela. Shodou okolností by tu ale jeden člověk, jenž je jí ještě schopen, byl. Pochopitelně to je John Difool – ne nadarmo si jej vybral Incal za vyvoleného. A jeho vyvolená má poprsí, za kterým by nejeden hrdina šel světa kraj i bosý!
Legrace kosmických rozměrů
Nebyl by to Jodorowsky, aby také v tomto komiksu nešlo o přeměnu jedince v lepší bytost. Difool už sice není na začátku nového příběhu tak nesnesitelný jako kdysi v Incalu, ale pořád se má ještě co učit. To mu Jodorowsky ukazuje v okamžiku, kdy jej nechá setkat se s jeho Já z jiných dimenzí. Druhý Difool je krásný, třetí je svatým mužem a ten čtvrtý andělem. Poslední Incal je zkrátka zase jedna velká legrace kosmických rozměrů a Jodorowsky jej napsal příjemně odlehčeně (což se třeba o Technokněžích, dalším komiksu z jeho autorského světa, říci nedá).
A tak se zachraňuje vesmír a my si můžeme užívat Ladrönnovu famózní kresbu, která v přímém srovnání zastíní i velkého Moebia (tomu nepomohly tehdy tolik nové a dnes tolik odpudivé počítačové efekty), a důstojný návrat do tzv. Jodovesmíru, který i v českých podmínkách utěšeně bují. Skvělý překlad Richarda Podaného už je také v případě Jodorowského příjemně samozřejmý, a tak nezbývá než si pomilionté postesknout, že je škoda, že edice Mistrovská díla evropského komiksu nemá velký formát. Má ale díky Poslednímu Incalu již osmnáct svazků, a je tudíž plnoletá!
