Space X: Na pražském festivalu vystoupí Barbora Mochowa | Reflex.cz
nahoru

Vystoupení v soutěži Eurovision byla léčba šokem, říká mladá nadaná zpěvačka Barbora Mochowa

Michal Kořán9. dubna 2019 • 16:12
Vystoupení v soutěži Eurovision byla léčba šokem, říká mladá nadaná zpěvačka Barbora Mochowa
foto: Le Monika

Nadaná autorka, zpěvačka a klavíristka Barbora Mochowa se letos zviditelnila účastí v národním kole pěvecké soutěže Eurovision Song Contest 2019. S písní True Colors se sice do finále do Tel Avivu neprobojovala, nicméně potvrdila, že to se svou kariérou myslí vážně. Od vydání jejího debutového alba Waiting for the White Raven letos uplynou tři roky, nyní chystá desku novou a na hithitu vybírá peníze na videoklip. Melancholickou zpěvačku za doprovodu smyčcového Unique Quartetu můžete aktuálně vidět a slyšet 12. dubna na hudebním festivalu Space X.

Vaše hudba je neobyčejně křehká, a přitom plná života. Kde čerpáte inspiraci?

Řekla bych, že spíš hledám harmonii, která mi navozuje pocity nebo náladu, která je mi příjemná. Nejvíc mě uspokojuje, když hudba vyjadřuje pohled na svět jakoby z výšky, z dálky nebo z ní jde cítit bezčasí. To mě pak inspiruje dál k tomu, co bych v písni chtěla konkrétněji říct. Kromě myšlenek a představ do nich vkládám i vlastní zážitky.

V dětství jste hrála na housle. Proč jste přestala?

Nakonec zvítězil klavír. Mohla jsem ho oproti houslím naplno využít k vlastnímu doprovodu a to pro mě byla velká motivace. Při hraní na housle jsem měla taky trochu problém s levačkou – bolela mě kvůli zažitým zlozvykům. Ale stýskalo se mi, tak jsem si nedávno housle zase vypůjčila, abych si mohla občas zahrát. Houslím vděčím za hodně, daly mi určitý druh cítění. Pořád je to pro mě královský nástroj a všem, kdo na něj opravdu umějí, závidím.

Space X: Praha má nový hudební festival! Je zaměřen na současnou alternativní hudební …

Možná že i to je důvod, proč dnes hrajete se smyčcovým kvartetem...

Určitě ano. Hrát s kvartetem mě sice napadlo teprve před pár lety, ale bylo mi to blízké vždycky.

V roce 2016 jste vydala album Waiting for the White Raven, které produkoval Matouš Godík, jenž spolupracuje například s Floexem nebo zvukově upravil poslední album Never Sol. Jak moc nahrávku ovlivnil?

Album vzniklo docela neobvyklým způsobem. Nahrávala jsem totiž klavír a zpěv dohromady a bez metronomu. K písním pak dohrával smyčcový Unique Quartet aranže od Františka Krtičky a Martina Brunnera. Matouš Godík to měl tedy docela těžké, protože mohl pracovat jen s tím, nedalo se moc experimentovat, nahradit klavír něčím jiným, něco výrazně měnit apod. Teď už bych to takhle neudělala. Jsem ale ráda, že je moje první deska autentická, živá. Matouš jí přidal atmosféru – jemnou elektroniku, spoustu kouzelných detailů. Dodal jí další rozměr a samozřejmě zvuk. Pracovalo se mi s ním moc dobře.

Hudbu a texty si píšete výhradně sama?

Hudbu ano, kromě smyčcových aranží. Texty na moje náměty do angličtiny zpracovává překladatelka a zpěvačka Tereza Frantová, se kterou jsme se už dobře sehrály. Angličtinu prakticky moc neovládám, ale cítím, že do mých písní patří. Novou desku teď děláme společně s producentem Viliamem Bérešem, takže na ní bude znát jak můj, tak i Viliamův rukopis.

Proč jste dala albu název Waiting for the White Raven?

V té době jsem chodívala pozorovat havrany, něčím mě přitahují. Někdy mi připadá, jako by havrani cestovali mezi různými světy. A bílý havran je pro mě symbolem spojení čistoty a temnoty. Mám ráda paradoxy.

Fotograf vyvezl z KLDR snímky, po jejichž zveřejnění mu byl navždy zakázán vstup do země

Máte školený hlas a je to znát. Střídáte různé polohy, zabarvení. Jak moc vás škola posunula od vašeho přirozeného talentu?

První hodiny zpěvu jsem měla na konzervatoři. Předtím jsem se tomu bránila, protože jsem byla přesvědčená, že zpěv je přirozená věc, a učit se vlastně nedá a nemá. To jsem později trochu přehodnotila, protože hodně věcí si člověk sice dokáže najít sám, ale na něco sám nepřijde, a to byl i můj případ. Měla jsem velké limity. Hodně mi pomohla má úžasná profesorka, paní Jaroslava Bernardová. Ale limity mám samozřejmě pořád, je potřeba to umět trochu zakrývat. Některé „problémy“ se vlastně hodí, protože to, jakým způsobem je zakamuflujete, nebo je naopak využijete, pak utváří váš zvuk a styl. Co se týče hudebních škol - byla jsem spokojená jak na Pražské konzervatoři, tak na VOŠ Jaroslava Ježka. Každá z nich mi dala něco jiného a určitě bych je doporučila.

Letos jste se zviditelnila s písní True Colors díky účasti v národním kole v Eurovision Song Contest 2019. Jakou zkušenost jste si z toho osobně odnesla?

Posunulo mě to například v tom, že už teď nejsem z některých věcí nervózní. Konkrétně třeba z živých rozhovorů. Byla to taková léčba šokem. Také jsem trochu nahlédla do toho, jak fungují kampaně, jak by se měl člověk na takovou věc dopředu připravit. Po téhle stránce jsem moc připravená nebyla, o to větší radost mám z výsledku - že si píseň našla rychle cestu k fanouškům.

Působíte velmi křehce, až subtilně. Líbí se mi odvaha, s jakou jste do mezinárodní soutěže šla. Nicméně, nemáte pocit, že vaše hudba je někde jinde? Řekl bych, že vaše publikum je citlivější a vnímavější než běžný konzument komerčních rádií. 

Já to tak nevnímám. Sice by mě ještě donedávna ani nenapadlo, že se v Eurovizi objevím, ale jsem za tu zkušenost moc vděčná. Není to jen soutěž, stojí za tím hodně zážitků, setkání, a hlavně spousta fanoušků, co celý průběh nadšeně sledují a dokážou vás hezky podpořit. A když si moje hudba najde posluchače v obou „táborech“ – nejen v tom alternativnějším, ale i v tom mainstreamovém –, o to víc mě to těší.

Hudba vás může přenést do jiné dimenze a zcela vám změnit život, říká Shina. A míří do…

Odnesla jste si ze soutěže také nějakou negativní zkušenost?

Ani ne, snad jen trochu z natáčení videa k True Colors – ale to já mám z natáčení klipů vždycky. Když něco nemám ve svých rukou, jsem z toho hodně nervózní. Na píseň nebo můj projev se samozřejmě taky objevilo spoustu negativních komentářů, ale to mi ve výsledku pomohlo. Zvykla jsem si na to, a od té doby se mě díky tomu žádná kritika tak nedotýká a vím, že dotýkat nebude. Ulevilo se mi, už to zkrátka neberu tak vážně.

Najdeme True Colors také na vašem připravovaném albu? 

Ano, a bude na desce ve své původní podobě – je tam navíc ještě jedna pasáž a další detaily, které ve zkrácené verzi chyběly.

Kdy album vyjde?

Album plánujeme vydat na jaře roku 2020. Už na podzim ale vyjde nový singl Wait for Life. Moc bych si přála k němu natočit i videoklip a připravit fanouškům další překvapení. Ale protože opravdu pěkný vizuál není zrovna levná záležitost, spustila jsem novou měsíční kampaň na Hithit, kde si může každý vybrat svou odměnu za příspěvek a na novém klipu se tak podílet. Myslím, že odměny jsou docela zajímavé, určitě se podívejte! (https://www.hithit.com/cs/project/5958/barbora-mochowa-chysta-novy-videoklip)

V pátek 12. dubna vystoupíte na pražském festivalu Space X. Na co se z programu tohoto festivalu nejvíc těšíte?

Nejvíc se těším na koncert Lenky Dusilové, mám její tvorbu nesmírně ráda. A zrovna mám štěstí, že hrajeme ve stejný den a hned po sobě. Těším se ale i na další koncerty, že objevím něco nového. Mám radost, že jsou součástí festivalu i výstavy!

Na fotografie Barbory Mochowé se podívejte ve fotogalerii:

Mládeži nepřístupno! 30 kontroverzních obrazů, které postrádají jakoukoli korektnost
Těžký Gustav: Největší válečné dělo v dějinách sestrojili nacisté, jeho děsivá síla ale…

Michal Kořán



Vybíráme z placeného obsahu
PREMIUM X Konspirační teorie realitou: Projekt MKUltra a vládní pokusy na lidech
PREMIUM X JXD: Menhiry a erekce aneb Jak se mi tajemnou silou postavila hůl
PREMIUM X Petr Sokol: Sázejte na politiku, dokud se v českých sázkových kancelářích nenaučí určovat kursy
PREMIUM X Ivan Stěpanovič Koněv: Hrdinný osvoboditel Prahy, nebo padouch?
PREMIUM X Bohumil Pečinka: Proč se Čapí hnízdo nesmělo dostat před soud

Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější