Nosným tématem zpráv vysílaných v hlavním vysílacím čase se po útěku a následném dopadení mamby stal méďa-tuláček brouzdající ze Vsetínska na Kroměřížsko, tudíž nezbývá prostor na připomenutí jiných, podstatně důležitějších událostí. V pozadí zájmu tak zůstalo letošní, 170. výročí revolucí let 1848–1849, které rozkymácely trůny a otřásly Evropou.
Naštěstí nezaspali profesionální historici. Výsledkem jejich snažení je objemná, výpravná publikace S BOHEM ZA CÍSAŘE A VLASŤ! s podtitulem Čeští důstojníci ve válkách let 1848–1849 autorské trojice Milan Hlavačka, Zdeněk Munzar a Zdeněk Vašek, již vydaly společným úsilím nakladatelství Academia, Ministerstvo obrany České republiky a Vojenský historický ústav v Praze.
Věčně bití Rakušané?
Pro lepší pochopení tématu nás autoři úvodem stručně seznamují s průběhem vídeňské, uherské, pražské petiční, frankfurtské parlamentní, severoitalské, „druhé“ a „třetí“ vídeňské revoluce. Přestože je hluboce zakořeněno mínění, že předposlední rakouský císař František Josef I. většinu velkých a klíčových válek prohrál, až se vžilo rčení „věčně bití Rakušané“, v knize nechybí vylíčení brilantního tažení dvaaosmdesátiletého maršála Radeckého od Milána k Benátkám.
Velký prostor je věnován nejrozsáhlejší a nejkrvavější ze všech revolucí inkriminovaného období – uherské. Tu se podařilo potlačit s vypětím všech sil a teprve s pomocí ruské armády polního maršála Ivana Fjodoroviče Paskeviče, katana polského protiruského povstání a mimochodem Ukrajince, již vyslal Franzi Josefu na pomoc car Mikuláš I.
Opravdová lahůdka: soupis bojů
O Rakousko lze v posledních letech pozorovat zvýšený zájem. Není divu, vždyť jsme byli součástí habsburské říše bezmála čtyři století, která není možno hodnotit a priori negativně. Pro zájemce o tuto dobu je jistě neocenitelný přehled císařských důstojníků, dobrovolníků a povstalců ze zemí Koruny české, mezi nimiž nechybějí tak známá jména jako Eduard hrabě Clam-Gallas, František de Paula Gundakar II. kníže Colloredo-Mansfeld, Leopold hrabě Kolowrat Krakowsky, rody Liechtensteinů a Schwarzenbergů, Thurn-Taxisů a jiní, kteří vtiskli nesmazatelnou pečeť historii podunajské monarchie.
Opravdovou lahůdku pak představuje chronologický soupis bojů v Itálii a Uhrách v daném období, přehled stovky nositelů nesmírně ceněného a jen vzácně udělovaného Vojenského řádu Marie Terezie a soupis osmnácti vysokých důstojníků (dvou polních podmaršálů, osmi generálmajorů, polního zbrojmistra, šesti plukovníků a kapitána řadové lodě) padlých a zemřelých na zranění v letech 1848–1849, mezi nimiž nalezneme generálmajora Wilhelma knížete Thurn-Taxise, jenž podlehl smrtelnému zranění v bitvě u Vicenzy 11. června 1848. Kéž by někdy podobný přehled vyšel o první světové válce; sté výročí jejího konce si připomeneme letos 11. listopadu.
