Při vyslovení výrazu pevnosti si – zvláště v letošním roce, kdy jsme si připomněli osmdesáté výročí zářijové mobilizace československé armády – většina Čechů automaticky vybaví naše pohraniční opevnění, budovaná za první republiky. A zároveň si položí neodbytnou otázku: Jak by české pevnosti obstály v eventuální válce s nacistickým Německem, proti němuž byly s takovými finančními oběťmi budovány?
Neměli bychom však pouštět v rámci naší fascinace osudovými osmičkami ze zřetele, že si letos v listopadu připomínáme sté výročí konce první světové války, v mnoha zemích nazývané Velká. Právě toto jubileum důstojnou a poutavou formou přibližuje autorská trojice Martin Dubánek, Ondřej Filip a Jan Pavel graficky vkusně zpracovanou, kvalitními fotkami, schématy a mapkami nabitou publikací PEVNOSTI V BOJÍCH VELKÉ VÁLKY s podtitulem Východní fronta a Alpy. Vydala ji Mladá fronta.
Verdun, mlýnek na maso
Kniha volně navazuje na předloňskou první část, zabývající se osudy fortifikací na západní frontě a připomínající mimo jiné sté výročí obrovské a nesmírně krvavé bitvy u Verdunu, zvané „mlýnek na maso“, v níž právě pevnosti sehrály klíčovou roli.
Na rozdíl od západní fronty zůstávají boje popisované v druhém svazku této pro milovníky vojenské historie velice přínosné řady tak trochu popelkou. Je to ovšem velká nespravedlnost, a to třeba už jen proto, že na rozdíl od západní fronty se těchto krvavých a těžkých bojů v hojné míře účastnili rovněž vojáci české národnosti, ať už se jednalo o trojí obléhání haličské pevnosti Přemyšl, nebo urputnou obranu nejmodernějších rakouských fortů v Alpách.
Německé obojživelné operace
Fundovaní autoři se detailně zabývají ruským pevnostním systémem vybudovaným na území dnešního Polska, Litvy a Běloruska, věnují se rychlému pádu silné pevnosti Modlin a dobytí Kaunasu. Jako kontrast k tomu uvádějí poměrně úspěšnou obranu menší uzávěrové pevnosti Osovec. Jejich pozornosti neunikly ani německé obojživelné operace na Baltu v závěrečných dvou letech Velké války, vedoucí ke zhroucení tak dlouho budovaného systému ruské pobřežní obrany. Úloze pevnostních objektů v boce Kotorské, Dardanelách, Rumunsku nebo v německém přístavu Čching-tao na pobřeží Žlutého moře se věnují sice stručně, ale hlavně, že ji neignorují.
Autorský kolektiv, jenž se dějinám pevností moderní doby věnuje dlouhodobě a řadu z nich osobně prozkoumal, čerpal vzhledem k absenci domácích zdrojů především ze zahraniční literatury, jakož i z Vojenského ústředního archívu – Vojenského historického archívu Praha. Odvedl pořádný kus poctivé práce, který čtenáři zajímající se zevrubněji o tuto problematiku v souvislosti se 100. výročím konce první světové války zajisté ocení.
