Ukázka z komiksu Lady Mechanika 2

Ukázka z komiksu Lady Mechanika 2 Zdroj: Archiv nakladatelství Argo

Lady Mechanika řeší nový případ, který ji zavede až do srdce černého kontinentu, do Afriky.
Limitovaná obálka. Lady Mechanika je zpět a na jejích fantasticky tvarovaných bedrech spočívá osud celého lidstva věku páry!
V druhém dílu Lady Mechaniky se do Afriky vypravila vědecká expedice hledat ztracené město sumerského boha Enkiho, ve kterém se má podle bájí nalézat Tabule osudu.
Artefakt, který jeho držiteli přinese vládu nad světem, zbraň hromadného ničení, jež nesmí za žádných okolností padnout do nepovolaných rukou...
...a právě to se v dobrodružství, které je ještě zábavnější než příběh známý z první Lady Mechaniky, stane.
8
Fotogalerie

Éra balónů si žádá i kreslených hrdinek obdařených balóny

Pakliže ulítáváte na stylu steampunk, tedy viktoriánských kostýmech a verneovských technologiích, bude se vám komiks Joea Beniteze Lady Mechanika 2: Tabule osudů(vydalo Argo) líbit stejně jako ta první, o které jsme už psali. Oproti prvnímu dílu zaznamenáte výraznou změnu. Scénář napsala žena a celý příběh také vyznívá jako svalnatá oslava neohroženého ženství. Takový vlhký #MeToo sen, jak by to mohlo vypadat, kdyby konečně dříve upozaďované pohlaví vzalo věci do svých rukou.

Každá žena v tomto komiksu je nebojácná bojovnice, ochotná nasadit vlastní život pro dobro jiných, rozhodnutá nakopat zadek každé obludě, která se namane – a teď nemyslíme zrovna pány v cylindrech. Ale ty vlastně taky. Kdyby se probudil Antonín Kratochvíl v takovém komiksu, rychle by se doučil pravidlům dvoření se dámám. Kdyby sem s hlasitým žuchnutím dopadl Harvey Weinstein, nejspíš by z jeho kůže byl buben domorodých Amazonek obývajících prostřední část příběhu. Ženské tu jsou prostě ostré jako čerstvě rozbalené holítko na chloupky v rozkroku. A že jsou zároveň taky mimořádně krásné? No to... eee... asi bude náhoda. Vůbec si tu výtvarník pod pláštíkem ženské emancipace neřeší své vlastní vlhké sny, ve kterých ženy musí mít vosí pas (och, díky vám, šněrovačky), prsa jak balóny (jsme přece ve světě vzduchoplavby, ne?) a dlouhatánské řasy (čím jiným smetat prach zevnitř těch všudypřítomných steampunkových brýlí). No, tak jsme si vysvětlili zákonitosti zdejší estetiky, pojďme se mrknout na příběh.

Konec sféta po německu

Archeolog Thomsen v doprovodu mladého německého chemika Strassmanna právě odkryl jeskyni skrývající zřejmě bájný poklad zaniklé civilizace. Každý sem ale putuje za jiným cílem. Archeolog je na vrcholu blaha už jen z klínových nápisů na stěnách, Strassmann doufá, že tu najde klíč k vysoké alchymii, díky němuž zvládne transmutaci hmoty. A pak se tu ještě objeví ozbrojené komando německých rádobyvědců vedené doktorem Fleischem z katedry Pokročilých přírodních věd. Těm jde, jak se brzy ukáže, o to, o co šlo německy hovořícím padouchům vždy – získat superzbraň a nadvládu nad světem.

Aaarrggghhhh!

Aby profesorovi archeologie usnadnili rozhodování, jestli má napomáhat temné straně síly, unesou mu malou vnučku. A ta je zase chráněnkou naší superhrdinky – Lady Mechaniky. Jde o ženu-kyborga s umělými končetinami a očima, nájemného zabijáka, ale také ochránkyni malých holčiček v nesnázích. Začíná honička, na jejímž počátku je tajná rosenkruciánská společnost, uprostřed kmen bojovnic z černé Afriky, které opovrhují muži a bojují proti bezpráví, a na konci pak divoká rvačka na život a na smrt na palubě vzducholodi vznášející se nad rozvalinami ztracené civilizace.

Ach, rvačka. Tolik příležitostí k chrčeným komiksovým citoslovcím! Jen na jediné stránce tu najdeme: Hrrraaas, Ha-já!, Kop, Uááááhhh, Hhrrsss, Chhhssss, Hsssss, Vůůůůš, Šleh a obligátní Aaarrggghhhh.

Pózičky a šatičky

Čtenář se může kochat bohatě rozkreslenými detaily několika různých prostředí, v nichž pokaždé dominuje sošná Lady Mechanika. Celý scénář je vlastně postaven tak, aby vždy co několik stran byla možnost přes celou stránku zpodobnit pózující Mechaniku. Je tu toho pózování a bohatě prokreslených šatů tolik, až si člověk položí otázku, kolik ženského je v samotném výtvarníkovi, který tuto postavu vytvořil a komiksy v originálu vydává vlastním nákladem. Naopak celý ten steampunkový design působí poněkud samoúčelně. Málokterá technologie či výtvarný prvek jsou funkční součástí příběhu, zato je každá z postav vybavena nesmyslnými kulatými brýlemi a sklápěcími lupami, zkrátka optikou všeho druhu, což se dobře nosí na steampunkových setkáních, ale praktický smysl to v příběhu nemá.

Celkové výtvarné vyznění je ale luxusní. Obvykle si třeba ani nevšimnete takové věci, jako je coloring jednotlivých stránek (hlavní výtvarník se s barvičkami obvykle sám nezdržuje), ale tady na vás prostě působivá retro paleta barev vyskočí ze stránek a je to radost pohledět. K tomu přičtěte velmi kvalitní křídový papír a velký formát – toto je série, která se bude v knihovně vyjímat impozantně.