Tracy Bormanová ve své loňské knize intimitou nešetří.

Tracy Bormanová ve své loňské knize intimitou nešetří. Zdroj: Wikimedia

Soukromí Tudorovců pod drobnohledem: Historička Tracy Bormanová se vskutku vyřádila

Tudorovci, původně velšský rod Tewdur, o němž první zmínky pocházejí už z 13. století, vládli Anglii od roku 1485. Tehdy ve válce růží mezi starší rodovou odnoží vévody z Lancasteru, mající v erbu červenou růži, a mladší větví vévody z Yorku, pyšnící se růží bílou, podpořili Lancastery. Na Bosworthském poli porazili roku 1485 krále Richarda III. a vládli až do roku 1603, přičemž tři hlavní panovníci jejich dynastie – Jindřich VII., šestkrát ženatý Jindřich VIII., zakladatel anglikánské církve, a Alžběta I. – přeměnili boji rozvrácené ostrovní království v renesanční velmoc.

Pohnutá a drsná vláda Tudorovců inspirovala tvůrce k vytvoření irsko-kanadsko-americko-britského seriálu Tudorovci, uváděného v letech 2007 až 2010, jejž měli možnost zhlédnout i naši televizní diváci. Potud historická fakta.

Historička Tracy Bormanová, která se na tudorovské období specializuje, nahlíží předmět svého zájmu ze zcela jiného úhlu. V její objemné, 536stránkové knize Tudorovci, již v překladu Lucie Johnové vydalo pražské nakladatelství Ikar, se žádné analýzy bitev války růží ani složitých mocensko-náboženských poměrů v Evropě doby vlády Tudorovců nedočtete.

Autorka ostatně nic nezastírá. Vždyť podtitul jejího díla nese název Soukromý život proslulé britské dynastie. Zjednodušeně řečeno je tedy určeno především milovníkům bulvárnějšího čtení. Na tomto poli se Bormanová vskutku vyřádila. Odhaluje totiž nepříliš připomínaný fakt, že ani mocní panovníci neměli to, čeho si většina z nás cení nade vše – soukromí. Alžběta I., poslední panovnice Tudorovců, jež vládla v letech 1558 až 1603 (její panování se však od tudorovské epochy většinou odděluje a nazývá se podle ní alžbětinská doba) a která se mohla pochlubit tím, že v roce 1588 Angličané s pomocí proslulých pirátů porazili španělskou Nepřemožitelnou armadu Filipa II. (Armada Invencible), si posteskla: „Nežiji někde v koutku. Všechno, co dělám, vidí tisíc očí.“

Autorka si libuje dokonce i v připomínání tak intimních okamžiků, jako je vyměšování. Když se mu oddával druhý Tudorovec na anglickém trůně, krutovládný Jindřich VIII., jenž nechal popravit své manželky Annu Boleynovou (za údajné intrikánství) a Kateřinu Howardovou (tu pro změnu za cizoložství), stál u něj takzvaný toaletář, tedy dvořan asistující při těchto každodenně několikrát se opakujících úkonech. A když Alžběta I. odešla na kutě, uléhala vedle ní jedna z dvorních dam. Kam se hrabe Orwellův Velký bratr!