Česká televize nabídla po dietních svátcích, kdy šly pohádky i o půlnoci a ten, kdo nevěřil, že se ta pyšná megera nepolepší, měl smůlu, taky něco pro dospělé. Představila dva nové programy: licenční detektivku Svět pod hlavou (chlápka přejede auto a propadne se do roku 1982, takže vlastně taky pohádka) a komediální cyklus Trpaslík.
Na ten jsem se těšil, protože předchozí spolupráci scenáristy Petra Kolečka a režiséra Jana Prušinovského – Okresní přebor a Čtvrtou hvězdu – jsem slupnul jako malinu. Byly obdařeny cizokrajným, dráždivým smradem, nekorektními fóry a tempem hodným sehraného hereckého ansámblu.
Těžko dělat soudy po prvním odvysílaném díle, ale Trpaslíka jako by někdo právě vytáhl z mrazáku. Zatím je v něm všechno tak nějak zamrzlé, zatuhlé, zaražené. Herci, a hlavně zkušený Michal Suchánek a Činoherákem prověřená komička Marika Procházková, kteří by měli příběh té pitomé rodiny táhnout, zatím nenašli klíč k přesné a výrazné stylizaci svých figur, raději se drží jistoty vlastní, obehrané šarže.
Chybí tomu výbušnost, strhující motorová síla (viz grandiózní skok normalizačního kriminalisty Ivana Trojana doprostřed prvního díluSvěta pod hlavou), ale hlavně koření – humor. Zatím to je nijak povznášející, nejiskřivá satira – ani dobrá, ani špatná, prostě komunální – obehrává klišé českého buranství a rasismu, přivádí na scénu stokrát viděné typy české rodiny. Prostě zatím postrádám snahu být unikátní. Ale říkám si, že to ještě může dopadnout dobře. Že v příštím díle partička kolem sádrového vousáče, který umí plnit přání, roztaje, uvolní se a začne být zdravě extrémní. Aspoň je to mé přání směrem k trpaslíkovi.
Když už jsme u ČT; ta mi už před Vánocemi jeden dárek vzala. Na tři neděle mi bezostyšně utnula dánský seriál Vláda s výmluvou na zvláštní sváteční programový režim. Co to znamená? To vám řeknu: místo Vlády mi na úterý večer umístila Křidýlko nebo stehýnko a další staré dobré komedie, jež mám doma dvacet let na DVD.
Kdyby ČT na férovku přiznala, že na Funèsovi vyholí víc inzertních peněz než na nějakých Dánech, budiž, ale zaklínat se institucí veřejné služby, která musí myslet na všechny, to je bohapusté pokrytectví. Na mě, padesátníka se slušnou kupní silou, nemyslí vůbec – Vláda byla jediným a posledním programem, který jsem poslušně sledoval pod diktátem programového oddělení ČT v určitý den a hodinu. A takhle jsem dopadl. Příště si seriál stáhnu jinde a v kuse. A s titulky!
