Dubček, Hitler, Stalin...

Dubček, Hitler, Stalin... Zdroj: Mladá fronta

Dinodubček a spol.
Dinodubček a spol.
Dinodubček a spol.
Dinodubček a spol.
Bulvární historie.
5
Fotogalerie

Führer šňupe, Stalin krade a Dubček je komiksový dinosaurus

Další z devíti dílů populárního televizního cyklu, Češi 1968: Jak Dubček v Moskvě kapituloval, nyní dostal rovněž knižní, přesněji řečeno komiksovou podobu. Představíme vám i padesát nejroztodivnějších „perel“ spjatých s různými historickými událostmi a osobnostmi, a to od neblaze proslulého Führera třetí říše přes příběhy, v nichž hlavní roli sehrála zima.

Giles Milton: Když Hitler bral kokain a Stalin vyloupil banku

Bulvární historie.Bulvární historie.|JotaKniha britského spisovatele a historika Gilese Miltona Když Hitler bral kokain a Stalin vyloupil banku (pro brněnské vyd. JOTA ji přeložil Jan Kozák) zaujme především ctitele žánru „bizár“. Autor publikace s poněkud bulvárně znějícím titulem nepostrádá vypravěčský talent, což je pro popularizování historie neocenitelný dar. Zaujme třeba úsměvný příběh opilce na Titaniku, jemuž nevídaný alkoholismus pomohl přežít v ledových vodách Atlantiku, zatímco dalších 1517 pasažérů a členů posádky sice byli střízliví, nicméně utonuli.

Třetí části, nazvané Peklo v Japonsku, vévodí neuvěřitelný příběh Hiróa Onody, pro nějž druhá světová válka skončila teprve v březnu 1974. Epizodě nazvané Pilot kamikadze, který přežil je mimochodem třeba vytknout zkomoleninu kamikadze převzatou z ruštiny (správný český přepis je kamikaze). Stejně tak v XV. části, příznačně nazvané Trojice zrůd a zasvěcené středoafrickému císaři a zároveň kanibalu Bokassovi, baronu Ungernovi z Mongolska a popravě manželů Ceauşeskových, došlo k omylu. Vojáky sadistického barona Ungerna nebyli Bělorusové, ale tzv. bílí Rusové, tedy bělogvardějci.

V knize defilují figury známé i neznámé, vyskytují se na šesti kontinentech a v průběhu dvaceti století, což ji činí opravdu velmi pestrou a se širokým záběrem. Není tudíž divu, že se setkala s kladným přijetím, a lze ji vřele doporučit každému, kdo má rád dějiny vystavěné na barvitých, někdy i málo známých příbězích, a ne na školometském memorování suchopárných dat.

P. Kosatík, K. Jerie: Češi 1968: Jak Dubček v Moskvě kapituloval

Dinodubček a spol.Dinodubček a spol.|Mladá frontaBývalý pracovník Reflexu, spisovatel Pavel Kosatík, na sebe upoutal pozornost jako autor seriálu České století,  který připravil pro Českou televizi a jenž se věnoval klíčovým momentům našich dějin v minulém století.

Už šestý z devíti dílů tohoto televizního cyklu, Češi 1968: Jak Dubček v Moskvě kapituloval, nyní dostal rovněž knižní, přesněji řečeno komiksovou podobu (v Edici ČT ho vydala Česká televize a Mladá fronta). Jestliže hraných epizod se ujal režisér Robert Sedláček, výtvarného ztvárnění srpnové okupace armádami pěti států Varšavské smlouvy a následných moskevských jednání našich čelných představitelů s Brežněvem a jeho suitou se chopil Karel Jerie. Zatímco televizní seriál České století se vyznačoval nepříjemným faktem, že až na výjimky se herci ani hodně vzdáleně nepodobali postavám, jež ztělesňovali, Karel Jerie se na nich vyřádil a s internacionální, všeobjímající rovností všechny zpodobnil jako dinosaury, ať už jde o Dubčeka, nebo členy sovětského politbyra. Pojetí je to sice svérázné, ale veskrze novátorské, a tudíž i zajímavé.

Kosatíkův styl psaní se vyznačuje nikoli školometským vršením historických dat, ale především hledáním příběhu za jednotlivými událostmi a kroky, jež – leckdy fatálně – ovlivnily na dlouhá léta náš dějinný vývoj. Nejinak je tomu u tohoto komiksu, věnovaného obrovskému rozčarování, jaké Čechoslovákům přinesla okupace jejich vlastními spojenci, ale také ne právě zmužilému jednání „mužů Ledna“. I když zde je třeba brát na zřetel nesmírně obtížné postavení, v jakém se nacházeli, a absenci jakékoli naděje na reálnou pomoc zvenčí. S čímž jsme v té době již měli bohaté zkušenosti ze září 1938.

Pro ty, kdo se zajímají o historii, a navíc mají rádi osobitě pojaté komiksy, lze Kosatíkovo a Jerieho dílo vřele doporučit. V souvislosti s neustálým a stále nestoudnějším vnucováním sebevražedných, a nadto absolutně nepromyšlených uprchlických kvót Evropskou komisí znějí jako memento slova Františka Kriegla, jednoho z těch, který hanebné Moskevské protokoly odmítl podepsat: „Nesmíte podepsat, nemáte mandát. Nikdo… nesmí podepsat mezinárodní smlouvy bez dohody s parlamentem.“ Nebo se snad někdy v budoucnu dočkáme dalšího komiksu, tentokrát věnovaného kapitulaci nikoli ve stínu tanků, ale před diktátem Bruselu?