Když Woodyho Allena nařkli ze sexuálního harašení, byla americká herečka Diane Keatonová mezi prvními, kdo se bývalého partnera zastal. Mluví o něm ráda a s nelíčeným obdivem. Na festivalu v Curychu se na něj ale novináři ostýchali ptát a ona z toho byla trochu nesvá. „Vždyť je to část mého života i kariéry, proč bych o něm neměla mluvit?“ divila se.
V rozhovoru, jejž poskytla Reflexu, pak mimo jiné vylíčila, jak moc umí Allen klamat tělem. „Lidi mi nevěří, působí křehce a zranitelně, ale nenechte se zmást, houževnatějšího tvora nenajdete. Jeden čas jsem o něm tvrdila, že je to brouk. Šváb, kterého nejde rozmáčknout.”
Rozpovídat se neváhala ani o svých dalších osudových mužích. Srovnávala především Jacka Nicholsona a Ala Pacina, s nímž jako filmová herečka debutovala. „Poznali jsme se v Kmotrovi. Ani jeden z nás netušil, jaký kult se z toho filmu stane. Už tehdy byl zvláštní, stejně jako byl zvláštní celý náš vztah,“ přiznala na konto své údajně životní lásky. Ke Coppolovu snímku pak ještě přidala historku o alkoholu a „velkém Brandovi“ — v pasáži svatby, kam ji obsadili, se prý totiž natvrdo pilo. „Žádná obarvená voda, během pár chvil byli všichni namol.“
V Curychu, kde se mezinárodní filmová přehlídka konala už podesáté a kromě Keatonové ji navštívil například i Peter Fonda nebo Liam Neeson, přebírala osmašedesátiletá herečka cenu pro filmovou ikonu. A byla z toho nervózní — mimo jiné proto, že představuje první ženu, jíž se této pocty dostalo. „Musím se k tomu nějak zodpovědně postavit, když už mám takové privilegium,“ pravila a děkovnou řeč nakonec odzpívala. „Zpěv je sen, který jsem si nikdy nesplnila.“
Co naopak plní svědomitě, je pokračování v tradici nastolené jejím otcem: Stejně jako on totiž miluje obchodování s realitami. „Je to vysloveně postižení, psychická nemoc. Neumím přestat snít. I když nějaký dům vlastním, představuju si, jaký jiný bych mohla mít. Na jednom dělám, další hledám. A takhle to mám se vším, nejen s baráky,“ směje se. Muži by prý mohli vyprávět.
