Brad Pitt a mohutný vlčák táhnou „bromanci“ o přežití parťáků, kteří odmítli umřít ve válce
Po šedesátce si Brad Pitt projekty pečlivě vybírá, a to jak coby herec, tak i jako producent: pomohl vzniknout velmi specifickým filmům, s nimiž by člověk jednu z nejslavnějších hvězd stříbrného plátna na první dobrou nespojoval, třeba nedávné hororové lesbicko-intelektuální romanci Sex a smrt v kempu Miasma. A neobvyklou romancí je i jeho novinka V srdci divočiny, kterou rovněž produkoval. Pitt v ní ztvárnil vojenského experta ve výslužbě Jamese Belmonta, jenž chce strávit zbytek života se svým parťákem z válečných misí – německým ovčákem Odinem. James mluví jen o něco málo víc než pes, oba trpí posttraumatickým stresovým syndromem a nejlépe jim je v lůně přírody. Když si ale udělají výlet hydroplánem na Aljašku, bývalého vojáka za kniplem skolí infarkt a letadlo ztroskotá. Odhodlaná dvojka si z toho zpočátku moc nedělá, dostali se i z horších šlamastyk. Jenže téměř stokilometrový trek k nejbližší silnici se ukáže být daleko náročnější, než čekali.
S režisérem Davidem Ayerem Pitt natočil už jinou podívanou o síle chlapácké soudržnosti v extrémních podmínkách – skvělé drama Železná srdce (2014) o osádce amerického tanku ve finální ofenzívě druhé světové války. Ayer vypráví zručně, problém je ve scénáři debutujícího Camerona Alexandera. Ten do anabáze Jamese a Odina naládoval přesně to, co se od takového putování člověka a psa Aljaškou, která nemá jít hladce, dá čekat – nic míň, nic víc, a hlavně nic překvapivého. Výhrady lze mít i dramaturgické: vypravěčský rámec prozrazuje zbytečně mnoho, naštěstí však ne kompletní konec, a celá expozice je jen unylou dvacetiminutovkou o tom, jak chudák James nedokáže člověku ani podat ruku, zatímco za psa by dal do ohně obě.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
