Kapky sladkého jedu. Vemlouvavý frontman Afghan Whigs Greg Dulli pořád krásně zpívá o ošklivých vztazích
Američtí Afghan Whigs mají snad na každém albu píseň, která zní jako ze striptýzového baru: Now You Know z desky Gentlemen, Going to Town z Black Love, Neglekted z 1965… Na nejnovější kolekci Soft Control je takovou úvodní skladba Jungle Roux s dráždivě houpavým rytmem, ženskými sbory a vyzývavým frázováním frontmana Grega Dulliho. Jedenašedesátiletý Dulli už dnes vypadá jako středoškolský učitel matematiky, ale dceru byste se mu do třídy poslat báli. Alba Afghan Whigs nebo svých vedlejšáků Twilight Singers a The Gutter Twins (s nebožtíkem Markem Laneganem) Dulli vytapetoval příběhy drásavé touhy, mučivé lásky, citové vzdálenosti, nenaplněnosti a neukojitelnosti. Vrcholem, nebo snad dnem, v tomhle ohledu byla krutě ironicky nazvaná deska Gentlemen, plná miniportrétů toxických vztahů a emočního násilí.
Je příznačné, že kapelu pocházející ze Cincinnati v Ohiu průběžně rozkládala vzdálenost: „Vztah“ na dálku mezi členy žijícími v různých státech USA prostě nefungoval. Vzdálenost, odcizení, bariéry, doslovné i pomyslné, jsou také častým tématem Dulliho textů, ať už se vemlouvavý zpěvák svléká z kůže před ženami, s nimiž zrovna leží v posteli, nebo od kterých ho dělí stovky mil či desítky let.
Afghan Whigs za čtyřicet let přerušované existence urazili cestu od nepříliš invenčních garážových drzounů přes utajený klenot americké alternativní scény 90. let po sofistikované pány v letech, kteří vzdělaným mixem uhlazeného rocku, popu a R&B maskují, že jejich frontmana pořád stravují zevnitř jeho běsi. Jen už to nejsou otevřené plameny, nýbrž řeřavé uhlíky. Soft Control je deska navenek kultivovaná, v tom růžovorudém pásmu mezi svůdností a lascivitou, touhou a chtíčem, přímočarostí a sprostotou se drží u levého kraje.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
