Good Sex Award získává porno místo piety: Půlstoletí zadržovaný román Ludvíka Vaculíka je venku
K nedávným nedožitým stým narozeninám prozaika a publicisty Ludvíka Vaculíka (23. 7. 1926 – 6. 6. 2015) vyšel v nakladatelství Atlantis text, který spisovatel nechtěl vydat, dokud bude živa jeho žena. Paní Madla jej však přežila, zemřela roku 2020, a poněkud nepatřičně se tak o vydání muselo postarat autorovo potomstvo. Obsah jim jistě nebyl vždy milý, ale pro svět to udělat museli. V roce 2021 Stará postel vyšla v Českém centru Mezinárodního PEN klubu v nákladu dvou set kusů, nyní se konečně dostává k širšímu publiku.
Zatímco na „tatu“ v novinách a časopisech vzpomínaly pietně laděné texty, bard se mohl ze záhrobí ozvat v plné síle. Román Stará postel je stará škola v tom, že má výborný sloh a precizní, ale zároveň nenucené vyjadřování. Od hrubého náčrtu z roku 1978 na něm také Ludvík Vaculík pracoval celých dvacet let, jistě i proto, že donekonečna odkládal jeho vydání. Nakonec byl k jeho edici v Atlantis přidán až v létě 2026, kdy nakladatelství souběžně titulem Pomalost zkompletovalo oficiální dílo Milana Kundery.
Šuplíkový artefakt
Nakladatelství Atlantis jako by tento přelomový Vaculíkův text chtělo nechat mluvit sám za sebe. Obálka věrná jednotnému designu Vaculíkovy edice žádné „vzrůšo“ neslibuje, to ostatně ani ten název. Ladí to s autorovou sebeobhajobou, když v knize předjímá nařčení z pornografičnosti. Porno se podle něj dělá pro zisk, zatímco on píše jen tak do šuplete. Kniha působí, jako bychom ji právě ze šuplete vyndali, stejně jako ten nekompromisní obsah.
O reklamu se knize postaral alespoň Český rozhlas, který nechal text moc hezky namluvit (Michalem Bumbálkem a Janou Štvrteckou) do seriálu Četba s hvězdičkou. A ono to porno opravdu je, alespoň pokud se řídíme – pravda, trochou šovinistickou – poučkou, že ho definuje přítomnost ztopořeného penisu. Ten tady přítomen, respektive ztopořen, je.
Děj Staré postele čtenáře či posluchače přenese do léta roku 1968 a následujících asi deseti let. Byla to doba, kdy se u nás utužoval komunismus, a traduje se, že sexuální život byl tehdy jednou z mála oblastí, do které lidem režim nekecal. A když komunistický sex, tak kde? Na chalupě, kterou v knize Vaculík velebí spolu se ženou. Nebo v kukuřičném poli.
Z pohlavára rebelem
Když jsem nedávno četl Vaculíkovy politické komentáře z Lidových novin, sebrané v knize Poslední slovo (vyd. Paseka, 2002), napadlo mě, že oproti dnešní tendenci k psaní bezpohlavnímu byl Ludvík Vaculík možná jedním z posledních novinářů, kteří psali „pohlavně“, rozuměj nekorektně. Když někdo píše „pohlavně“ o politice, představte si, jak asi píše o pohlaví. Ano, po hlavě.
Ve staronové knize Stará postel, již psal koncem sedmdesátých let, reflektuje svůj pohlavní život z konce šedesátých let, kdy ve světě probíhala sexuální a u nás i politická revoluce. Zvlášť pro něj – z reformního komunisty se po invazi vojsk Varšavské smlouvy stala persona non grata.
Sex se vší vážností
Nemožnost vydávat Vaculíkovi umožnila psát o sexu na volno, přímo revolučně. U Staré postele, která je jednou velkou sexuální scénou, by se snad červenal i Charles Bukowski. Kalifornský spisovatel se sexuální scény naučil psát jako povídkář pro pornografické časopisy. Pro zvýšení čtivosti jimi pak špikoval své vážnější povídky a romány. Stará postel je psaná s gustem náctiletého kluka, přesto, nebo možná právě proto, tu sex není pro pobavení. Bere se se vší vážností, jako součást života.
Na jednom místě autor zdůrazňuje důležitost toho, uchovat si smysl pro sprostotu sexu. Vnímat ho stále tak, jak jsme ho vnímali v raném mládí. Je tu sex sprostý, rutinní, během domácích prací, ve všedních kulisách, orální, experimentální. Je tu sex, jak ho znáte, ale jak jste o něm nikdy nemluvili. Sex psaný jazykem experimentálním i knižním, uvolněným i seriózním, zvrhlým i kultivovaným. Není to nic vulgárního, ale občas se vulgarismy objeví, třeba „piča“, častěji však různé novotvary. Spisovná čeština se mísí s valašským nářečím.
Good Sex Award for Ludvík Vaculík
Sexuální flow Vaculík performuje ve volném asociování slov a významů. Právě tak se o sexu musí psát, aby jeho popis neskončil v proslulé vánoční ceně časopisu Reflex Bad Sex Awards. Někdy jde o sex plný intimity, jindy o sex pro sex, ale to podle autora není nic špatného. Popisuje, jak se stane, že se přihodí sex tak úžasný, že už se nikdy nebude opakovat.
Píše sice o sexu, ale vlastně je to o blízkosti, intimitě a bezprostřednosti, již sex mezi partnery umožňuje. Často užívá přímé řeči. Zabývá se významem slov. Jeho žena ráda často užívala termín „semeno“. Ač toho na svou anonymizovanou ženu hodně prozradí, z každé řádky je cítit láska.
Literáti všech zemí, ztopořte se!
O sexu obvykle veřejně mluví jen burani nebo experti se svými přiměřenými diskurzy. Tady se k němu vyjadřuje hloubavý literát. Milenec je básník s jediným čtenářem, říká. Máme to štěstí, že jsme se k tomu „přichomejtli“. Když čteme Starou postel, vkrádá se otázka, proč je vlastně literatura tak prudérní.
Pro dobré psaní o sexu je asi nutné mít intimitu se sebou samým. Té dnes moc nemáme, anonymní čtenář je vždy na dosah. A také je sexu plný internet, takže je příliš vidět. Sex se zkrátka nenosí, vždyť i ten Vaculík ho vydal až posmrtně, takže vlastně nevydal.
Kniha je zajímavým nahlédnutím, jak se to dělalo za minulého režimu. A také hozenou rukavicí autorům z režimu dnešního, kdy je fyzické seznamování likvidováno digitální komunikací a kulturními válkami a sex banalizován pornografií a démonizován násilnickými kauzami.
Literatura je popisování toho, co je zjevné. Tím se dostává pod povrch. Vraťme se od rozvleklých příběhů k tomu základnímu, k přítomnosti. Přítomnost… To slovo je dnes vlastně už také pěkně zprofanované. Vraťme se ke ztopořenosti. A zbavme se topornosti.
