Hrát před desítkami tisíc lidí je pro mě splněný sen, říká DJ Rido

Jaké byly vaše začátky?

Asi do patnácti jsem se intenzívně věnoval tenisu a hudbu vnímal spíš jen jako posluchač. Zlomový okamžik přišel, když jsem poprvé slyšel The Prodigy. Ta hudba mě totálně pohltila. V začátcích mě velmi ovlivnilo jejich album Experience: dostal jsem chuť zjišťovat, jak se taková muzika vytváří. Máma tenkrát v práci dostala notebook, který jsem jí nenápadně zabavil a snažil se přijít na to, zda se na něm dá skládat.

Jak se na sklonku milénia skládala elektronická hudba?

Fungovalo to o dost jinak než dnes. Neměl jsem peníze, abych si koupil kvalitní hardware, tak jsem sehnal software zvaný tracker, který uměl použít maximálně pětivteřinové samply. Ty se pak skládaly pod sebe a zadávaly do programu v číslech. Pak jsem odjel do Londýna, kde jsem půl roku bydlel a pracoval, abych si mohl vydělat peníze na lepší počítač.

Londýn je mezinárodní základnou žánru drum’n’bass, kterému se věnujete. Jak vás jeho prostředí ovlivnilo?

V Londýně jsem si koupil několik prvních desek a chodil po práci do obchodů se syntetizátory, kde jsem si všechno zkoušel. Občas jsem zašel do klubu Dingwalls na Sunday Sessions, kde hráli na tu dobu velmi futuristickou, temnou hudbu, která mě nadchla. Sídlilo tam také legendární vydavatelství Metalheadz, které založil jeden z matadorů žánru, Goldie (chystá se brzy vystoupit v Praze; poznámka redakce), s nímž jsem později začal spolupracovat. Když jsem se vrátil do Prahy, koupil jsem si lepší počítač i syntetizátor Virus B, který v té době používali špičkoví producenti, a začal konečně pořádně skládat.