Lukáš Hejlík: Z podcastů zmizela určitá naivita. Lidi pochopili, že to tak úplně snadné a zadarmo není

Co pro vás osobně podcasty znamenají?

Úplně jsem tomu propadl. Mám pocit, že si podcasty rozšiřuju obzory, i když je to teda hrozný žrout času. Prakticky jsem přestal poslouchat hudbu a bere mi to i dost času na čtení.

Které podcasty posloucháte?

No, teď jsem se schválně podíval do feedu na Spotify a vidím, že tam mám asi 55 odběrů, a to jsem to docela pročistil. Baví mě poslouchat všechny možné druhy podcastů – politické, společenské, popkulturní, z oblasti umění, ale občas i docela úzké žánry. Třeba z vězeňství, ze zemědělství nebo ekonomické. I ty seberozvojové. Každopádně nevím, jak dlouhá odpověď by byla, kdybych je vyjmenoval. Myslím, že poslouchám všechny známé podcasty, ale zároveň i spoustu těch, které jsou totální niche. Určitě když vyjde nový díl Vlevo dole, Čestmíra, Chumelenice nebo Středo/věku, tak si to nenechám ujít. Stejně tak všechny gastropodcasty. Ale zpravidla se snažím dostat později ke všem.

Co vaše tvorba? Sám máte hodně podcastů…

Začal jsem už dávno, na začátku tohoto fenoménu. Hodně mě to pohltilo. Říkal jsem si: to je skvělý, tohle by přesně gastronomie potřebovala. A tak jsem si vymyslel číslo 111. Všechny moje Gastromapíprojekty motám kolem čísel 111. A opravdu v první řadě jsem udělal 111 rozhovorů s lidmi z gastronomie. Teď jsem podcast proměnil v každotýdenní reflexi toho, kde jsem minulý týden byl, kde jsem jedl, a hlavně i ke komentování toho, co se děje aktuálního na gastroscéně. 

A Velká žranice? 

Strašně jsem chtěl udělat něco jiného. Bavily mě dlouhé formáty, jako Středo/věk nebo Brocast. Ty úplně popíraly zaběhlé vzorečky sociálních sítí, že všechno musí být rychlé, klipovité. Nechtěl jsem už dělat podcasty typu „jak jste začínal“ a „co děláte teď?“, chtěl jsem přinést formát, kde má posluchač pocit, že přišel do diskuse v hospodě a tam se lidi baví nebo dost možná i hádají kolem nějakého aktuálního tématu. K tomu mám každý měsíc tři hosty. Vymyslel jsem si číslo 44, ale po čtyřech letech podcast dál vychází a teď nás čeká už 50. epizoda. A z Velké žranice se vyloupla i ta Podcastová. Nakopnul to legendární díl s Chumelenicí a Středo/věkem z Brna, kdy jsme chodili po Brně, vystřídali spoustu podniků a pak vydali osmihodinový podcast, který měl jen v audiu téměř 200 tisíc poslechů. Teď dělám PodcastovouŽranici ve studiu Forendors, tam si zvu dva své oblíbené podcasty, snažím se dělat nečekaná spojení hostů a bavit se s nimi o tom, o čem se bavit chtějí oni. K tomu mám parťáka Foodoru, ta nám dodává jídlo. A tak se mi u stolu potká Čestmír se Šťastnýmpodcastem, Padnikomu padni s Marií Bastlovou, Plný kecky se Škrty, U kulatého stolu s Bombami k tyči, HistoRIP s Kecy a politika a řadou dalších a dalších. Mega mě to baví! Podcast s podcasty a taky o podcastech.

A co vaši noví Věrozvěsti?

Tak to je srdeční záležitost. Martin Vymětal je můj kamarád, mám ho rád i z podcastu Středo/věk. A mám taky rád chození, samozřejmě na tom ne­jsem jako Martin, který je zkušený hiker. Nejsem na takovém levelu jako on, nicméně oba milujeme vyrážet českou krajinou napříč její historií. Odvážně jsme si na sebe vzali jména Cyrila a Metoděje a s velkou, ale opravdu velkou nadsázkou putujeme a povídáme si o životě. Vždycky máme nějaké téma a to rozebíráme. Po cestě se zastavujeme na místech podle Gastromapy a řešíme všechno, co nám přijde hodné řešení. A hlavně, je to velká sranda. 

Vyděláte si tvorbou podcastů?

Ne. Pro Velkou žranici mám Volkswagen jako partnera. 111 a Věrozvěsty dělám zdarma, protože to dělat chci. PodcastovouŽranici zamykáme na Forendors, vážím si všech předplatitelů. 

Jak jste se dostal k moderování Podcastu roku?

Myslím, že mě do toho navezla Iva Jonášová z Českého rozhlasu, což je moje dávná kamarádka ještě z doby, kdy jsem na Českém rozhlase nějaké pořady měl. Myslím, že se tehdy možná teprve rodilo Radio Wave. Byl to můj splněný sen, protože večer, kde se sejdou téměř všichni důležití tvůrci a tvůrkyně české podcastové scény, mě samotného vždycky velmi zajímal. Několikrát jsem tam byl jako host, jednou dokonce jeden z porotců, a teď jsem moc rád, že můžu celým večerem provázet a vůbec být součástí příprav toho večera.

Jak se podle vás anketa vyvíjí a zlepšuje se?

Vyvíjí se stejně jako celá podcastová scéna. Vezměte si jenom, co se na ní stalo za posledních osm let. Co všechno se změnilo a jak se rozvinula. Vždyť není skoro ročník Podcastu roku, kdy bychom neoslňovali údajem, že opět vzniklo dalších třeba 1500 nových podcastů. Velkým milníkem byl vstup do paywallu, osamostatnění velkých tvůrců nebo reakce velkých mediálních domů. A s tím vším se musí podcastová scéna vyrovnávat dnes a denně. Na druhou stranu zmizela i určitá naivita. Spousta lidí pochopila, že to zase tak úplně snadné a zadarmo není a že je to vlastně poměrně velká systematická práce. Práce s komunitou, práce s algoritmem, práce sama na sobě. Mimochodem mě právě baví sledovat i to, kam se česká podcastová scéna vyvíjí. A i o tom se rád s tvůrci bavím právě v mé Podcastové Žranici.

Co můžeme od slavnostního vyhlášení ankety čekat?

Každý rok je trochu jiný. Samozřejmě jeden byl naprosto nezapomenutelný – ano, mluvím o tom, kdy se nám technicky podařilo omylem pustit výsledky trochu napřed. To bude pro mě asi moderátorsky do smrti nezapomenutelná záležitost. Na druhou stranu doufám, že to opět bude milý, svižný večer, kde sice nevyhrajou všichni, ale snad ocení, že se můžeme off-line potkat, pokecat spolu, vidět se, nějak shrnout, co se za ten rok stalo, a úspěšně vyrazit do toho dalšího.