Popelář vs. Vůdce: Hra tuzemského studia Amanita Design mění totalitní mašinérii v hrací strojek
Avantgarda. Konstruktivismus. Suprematismus. Futurismus. Taky Karel Čapek a George Orwell. Všechna tato jména a pojmy se objevují v popisu hry Phonopolis. Jako by snad nestačilo říct „novinka od Amanita Design“. Protože tvorbu českého herního studia, jež se za více než dvacet let existence stalo výrazným a oceňovaným jménem světové indie scény, prostě poznáte. Zpravidla jde o point-and-click adventury (tzv. klikací), s přístupným rodinným humorem a pečlivým audiovizuálním zpracováním. Příklady budiž Machinarium, série Samorost nebo naposledy Happy Game. A nyní, po pětiletém čekání, také Phonopolis.
Antiutopický námět o městě, kde všechno a všechny řídí přes amplióny panovačný Vůdce, se může zdát pro Amanitu nezvyklý, nicméně dobrodružství popeláře Felixe se od začátku hraje tak, jak jsou fanoušci studia zvyklí. V ručně malovaném světě z lepenky se před hráčem otevírají jednotlivé scény a jednotlivé hlavolamy, jejichž vyřešením se děj posouvá kupředu. Ani anglicky dabované repliky, kterými tvůrci ve Phonopoli vůbec poprvé doplňují tradiční neartikulované projevy, nic nemění na tom, že hratelnost zůstává intuitivní a její základ spočívá v tom věci oťukávat a zkoumat. Všímat si, co dělají i jak znějí: zatímco Felix se snaží, aby Vůdce nevymáčkl ze zpěvačky Ráchel absolutní tón, zvuková a hudební stránka jsou naopak důležitou součástí zážitku.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
