Anděl promlouvá s umělou inteligencí: Výstava, která vás rozesměje i zneklidní
Některé výstavy vás chtějí ohromit. Některé vás chtějí poučit. A pak jsou takové, které vás nejdřív nenápadně pobaví – a teprve potom vám dojde, že jste se ocitli uprostřed originálního komentáře současného světa. Právě tak působí jedinečná výstava akademického malíře Michala Tomka Rozmluva anděla s umělou inteligencí a jiné obrazy, která se koná od 3. dubna do 3. května v Galerii v přízemí Novoměstské radnice v Praze na Karlově náměstí.
Michal Tomek stojí se svou tvorbou záměrně mimo současné moderní, či spíše módní, trendy. A možná právě proto jeho obrazy působí tak originálně a jinak než cokoliv, co je dnes v českém výtvarném umění k vidění.
Už samotný název výstavy přitom vystihuje, o co tu jde především: o kontrast. A to nejen mezi dvěma postavami na jednom obraze, ale mezi dvěma světy. A také o kontrast mezi fantaskní krajinou a technologiemi. Mezi minulostí a přítomností. Mezi klidem a neklidem. Mezi tím, co se zdá být na první pohled laskavé, a tím nebezpečným, co může být skryté pod povrchem.
Titulní obraz výstavy (Rozmluva anděla s umělou inteligencí) není přitom jen efektní nápad. Je to zajímavá metafora doby. Proti sobě tu nesedí jen dvě bytosti, ale také dva způsoby, jak dnes člověk může, trochu nadneseně řečeno, vnímat svět a jeho tajemství.
„Anděl je neskutečná, vlastně mytologická, bytost. A umělá inteligence je svého druhu také mytologie. Pro mnoho lidí jakási neuchopitelná všudypřítomná entita. A teď si tyhle dva typy spolu povídají,“ říká Michal Tomek.
Ve svých dílech se nepokouší AI jakkoliv vysvětlit. Ani ji neuctívá, ani přehnaně nedémonizuje, ani přesně nedefinuje. Spíš ji bere jako fenomén, který rozpouští do obrazů v různých podobách. „Pro mě to může být vlastně cokoliv anebo nic,“ zamýšlí se.
Na titulním obraze je umělá inteligence zobrazena jako průhledný hranol bez obsahu, z něhož trčí lidské ruce, nohy a hlava. Jindy je to elegantní postava v bílém saku, potřetí svítící kočka. „Kočka je krásné zvíře, ale za jistých okolností může být i nebezpečné. A i to je pro mě umělá inteligence,“ vysvětluje 74letý autor.
Laskavý obraz jako nejostřejší kritika
Tomkovy obrazy jsou na první pohled příjemné ke koukání. Barevné, fantaskní, hravé. Skály a mraky na nich mají často tváře, v romantické krajině se vedle hlavní story odehrávají i různé drobné vedlejší příběhy. Ty však většinou objevíte až při detailním pohledu.
„Ten kontrast mých obrazů vzniká i tím, že se snažím to těžké, složité a někdy i zlé téma vyjádřit takovou laskavou, biedermeierskou, napapanou, fajnovou salonní formou.“
Tímto odmítnutím prvoplánové temnoty Michal Tomek navíc ještě posiluje kontrast, o němž už byla řeč. „Pro mě nemá cenu malovat brutální krvavé scény, kterých jsou každý den plné zprávy. To nebezpečí vyjádřené určitou fajnovostí a na první pohled klidnou utěšeností může být nakonec i v něčem naléhavější,“ říká.
A jeho obrazy mu dávají za pravdu. Teprve postupně vám totiž dochází, co vlastně je jejich hlavním tématem a smyslem.
Takže když se chce Tomek vyjádřit k tomu, že lidé dnes díky mobilům žijí stále víc ve virtuálním světě, nenajdete na jeho obrazech depresivní změť matrixových sítí protkaných zničujícími odrazy modrého světla. Naopak se díváte do docela poklidné krajiny, v níž vidíte postavičky bloudících mnichů zírajících do placiček v jejich rukou.
A když se stane tématem obrazu dron, dnešní symbol krvavé války na Ukrajině i všudypřítomného špiclování, nečekejte obraz plný děsu. Naopak vidíme chlapíka na lesní mítince se psem u nohy, který se dívá dalekohledem na oblohu.
„Kdyby to maloval někdo před sto lety, možná tam bude myslivec pozorující hejno kachen nebo tetřevů. Ten můj muž ale na obloze pozoruje hejno dronů,“ popisuje Michal Tomek jedno ze svých děl.
Vtip místo vážné kafkovské meditace
Důležitou součástí téměř všech obrazů je také humor. Ne jako ozdoba, ale jako jeden ze základních principů. Tomkova díla jsou často vlastně malířské grotesky komentující současnost.
„Vtip a vyprávění prostřednictvím obrazů je pro mě opravdu zásadní postup,“ říká na rovinu. Přitom trend současného výtvarného umění je prý docela jiný.
„Ten narativní vyprávěcí styl stejně jako humor jsou dnes téměř zakázané. Když je v obraze vtip a není tudíž dostatečně vážný, je to prý špatně. Místo toho se hodně medituje, vše by mělo být existenciální, až takové kafkovské. Nic proti tomu, ale já to prostě cítím úplně jinak. Ten fór tam podle mě naopak patří,“ usmívá se výtvarník.
V této souvislosti je dobré věnovat na výstavě pozornost i názvům jednotlivých děl. Často totiž fungují jako pointa celého příběhu.
Souboj umělé inteligence s přirozenou neinteligencí. Demonstrace robotů. Krajina s rostoucími úrokovými sazbami a mrakem inflace. Hluboký les s českými houbaři a ruskými trolly – to jsou jen některé z nich.
Barokní krajina, ve které létají drony
Obrazy Michala Tomka, jehož inspirací je dílo vlámského manýristy Roelandta Saveryho, dvorního malíře císaře Rudolfa II., vás pak upoutají ještě jednou věcí. Precizní malířskou kvalitou. Vytříbená technika, jasná kompozice, promyšlená práce s barvami, světlem i stíny.
Jasně patrná je tu právě fascinace postupy starých holandských a vlámských mistrů i dlouholetá zkušenost s restaurováním. Michal Tomek má za sebou mimo jiné práci na malbách v kostele svatého Jakuba v Telči, v Arcibiskupském paláci v Praze nebo na obrazech mistra Theodorika na Karlštejně.
„Výtvarné umění podle mě nejsou jen nápady, ale stále je to také hodně řemeslo. A když budu mluvit o malbě, přiznávám, že jsem závislák na Holanďanech. Uměli neuvěřitelně pracovat se světlem a stínem,“ vysvětluje.
Následující popis jejich techniky pak zní skoro jako návod, jak vytvořit iluzi světa: nejdřív je stín, pak na nejosvětlenější část obrazu přijdou teplé barvy, pak další pruh stínu a nejstudenější světlo na závěr. Tahle magie vede diváka hlouběji do obrazu, do prostoru.
A právě do podobně vystavěné kompozice, jejímž nejčastějším prostředím je les nebo fantaskní krajina, pak Michal Tomek vkládá současnost.
Drony. Roboty. Bunkry. Umělou inteligenci.
A tenhle střet funguje překvapivě skvěle.
Obrazy, které vás donutí přemýšlet
Výstava navíc přichází v době, kdy se o technologiích a především AI mluví jako o zcela nové a revoluční civilizační síle. Někdy s nadšením, někdy se strachem, občas bez většího odstupu.
Jeden z nejzajímavějších českých výtvarníků dneška ho však má.
„Chápu, že se umělá inteligence dá využít pro řadu užitečných věcí. Ale trochu mě děsí to bezhlavé nadšení a také rychlost, s níž se všechny změny dějí,“ zamýšlí se.
Co se mu pak nelíbí vůbec, je vstup AI do umění. Podle Tomka to může zásadně změnit nejen jeho vnímání, prestiž, ale i konzumaci. „Plesat nad tím, že dokáže AI skládat hudbu nebo napodobit styl jakéhokoliv malíře a vytvořit během pár minut desítky děl ala Rembrandt? To tedy opravdu neumím...“
A pak navíc pokládá otázku, kterou si dnes klade čím dál víc přemýšlivých lidí: „Když bude umělá inteligence dělat už opravdu téměř všechno, na co tu ještě vůbec budou lidé?“
Michal Tomek na ni neodpovídá tezí. Odpovídá obrazy.
Obrazy, které vznikly pomalu, promyšleně a opravdově.
Které stojí na řemesle.
Které kombinují krásu, humor i neklid.
A působí jinak než cokoliv, co dnes běžně v galeriích uvidíte.
Možná si při odchodu z galerie vzpomenete i na tuto autorovu poznámku. Lidé mu prý někdy říkají, že maluje „laskavé obrazy, které by se daly pověsit i do dětského pokoje“. A on jim s úsměvem odpovídá: „Počkejte, raději si je ještě jednou pořádně prohlédněte…“
A to je možná vůbec ta nejlepší pozvánka. Protože tahle výstava funguje přesně tímto způsobem. Nejdřív vás vtáhne. Pak pobaví. A nakonec vás přinutí dívat se trochu jinak a víc pod povrch.
Na obrazy.
A možná i na svět kolem sebe.
Výstava: Rozmluva anděla s umělou inteligencí a jiné obrazy
Galerie v přízemí Novoměstské radnice
Od 3. dubna do 3. května denně kromě pondělí
