A komu tím prospějete, co? Polský reportér se ptá, zda je doživotí adekvátním trestem
Wojciech Tochman (*1969) má pozoruhodný záběr. Dokazuje to řádka titulů, které mu vyšly v češtině a mezi nimiž najdeme reportáže o Polsku, Bosně či o životě v Kambodži po děsivé genocidě Rudých Khmerů. Na konci loňského roku mu v překladu Michaly Benešové v edici Prokletí reportéři nakladatelství Absynt vyšel Příběh na smrt a na život.
V knize se Wojciech Tochman zaměřuje na první Polku, která byla po roce 1989 odsouzena na doživotí. V roce 1996 trojice studentů v maturitním ročníku zavraždila mladou ženu v kanceláři, kde pracovala – před plesem sháněli peníze, aby si mohli užít. Policie je i za pomoci švagra zavražděné brzy dopadla a stanuli před soudem. Doživotí vyfasovali všichni.
O životě mladé Polky se rozhodla sepsat knihu zkušená reportérka Lidia Ostałowská; Moniku navštěvovala ve vězení, studovala její případ, vedla s ní rozhovory. Jenomže pak si to vězeňkyně, takzvaná doživotka, rozmyslela. Neměla už zájem, aby se její příběh v knize objevil. A respektovaná spisovatelka zanedlouho zemřela.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
