Dokumentaristka Marta Dzido: Naslouchám svému tělu. Snažím se mu dát hlas a proměnit ho v literaturu

Za novelu Slast o nádherně vášnivé lásce mladičkého páru ve Varšavě 90. let jste dostala ­Evropskou literární cenu. Proč si právě ženské vnímání sexuality opakovaně volíte za své výsostné téma?

Protože ve zkoumání podstaty ženství prostřednictvím tělesnosti spatřuju pořád něco nového. Velký dík za to, jak vzácně kladně česká čtenářská obec přijímá mé knížky, patří mé překladatelce Anně Šaškové Plasové. Babí léto je naší třetí společnou knihou, po Slasti a Jahodové sezóně. Moje texty se nepřekládají snadno, je v nich spousta slovních hříček, aluze na polské písně, rozličná stará rčení. A Anna podle mnohých odvádí skvělou práci.

V devateru povídek Jahodové sezóny, která u nás vyšla roku 2022, představujete různé podoby lásky a touhy a opět velmi otevřeně, odvážně, emancipačně a vášnivě píšete o ženské intimitě, třebas o lesbické erotice nebo mileneckém vztahu. Jaké jsou v katolickém Polsku reakce na tvorbu takto otevřenou?

Ani mě neexkomunikovali, ani neukamenovali, jsem stále naživu! Nebojím se zabývat tématy, která jsou považována za kontroverzní nebo tabu. Hledám v literatuře něco, co mi tam chybí, a chybí mi právě erotika, sexuální intimita. Tyhle tělesné zkušenosti nejsou v polské literatuře prakticky vůbec zkoumány, a přitom naše společnost tohle poznání potřebuje, zejména některé demografické skupiny typu mladých dospělých nebo starších žen po něm žízní a baží. Ačkoli byla Jahodová sezóna v polštině publikována před pěti lety, stále se čte a dostávám až dojemnou zpětnou vazbu od lidí vděčných za to, že jsem pojmenovala jejich zkušenost, jejich rozkoš nebo boj. Konzervativní katolíci ovšem nemají zájem účastnit se jakýchkoli setkání nad literaturou, takže se s hysterickými obviněními nebo zraňujícími útoky nesetkávám.