Rozum do hrsti! V každém místě, kde to myslíme poctivě, by měla být zřízena hajlovací místnost
Zdraví je přednější než ideály. Důkazem je vznikající ministerstvo sportu, prevence a zdraví. Hajlování je sice v Česku trestné, ale „zvednutí a natažení pravé paže dopředu nahoru, s dlaní směřující dolů“ je vlastně zdravotní cvičení. A když tu ruku dáme na srdce – kdo z nás si aspoň jednou v životě nezahajloval?
„Pouze ve světě totální diskontinuity mohlo se takové nic jako Hitler stát vůdcem, neboť kde je všechno nesouvislé, není zvykem srovnávat. (...) Hitler byl exkrementem světa démonů a řádem skutečného světa by byl smeten.“ Napsal mj. Max Picard, švýcarský lékař, později spisovatel v knize Hitler v nás (1946). Už tehdy se svými názory na měšťáctví a negativní roli sdělovacích prostředků stal anachronickým myslitelem.
Po osmdesáti letech je svět diskontinuitní brutálně a Hitler z nás nevymizel… Naopak. Mezi námi: Kdo si aspoň jednou v životě nezahajloval? Nebojte se přiznat, je to cool. Ostatně to slovo je odvozeno od německého heilen (léčit). Hajlování je sice v Česku trestné, ale „zvednutí a natažení pravé paže dopředu nahoru, s dlaní směřující dolů“ je vlastně zdravotní cvičení. Těžko na cvičišti, lehce na bojišti, že jo?! A občas si zazlobit a porušit zákon, no a co – vždyť bez toho by byl život nůůůda.
V roce 2009 vydal Benjamin Tuček v nakladatelství Labyrint (edice Fresh) knihu pětasedmdesáti krátkých textů s názvem VKV (velmi krátké vlny). Jeden z nich je o muži, který si přinesl domů něco v krabici. Nemohl to vydržet, tak ještě v noci začal skládat to, co bylo v návodu v mnoha jazycích popsáno: Zakázané uvolnění, od 18 let. Při montáži skříňky s kulatým otvorem se manželka ptá: Jakou měli barvu? Poslední věta Tučkovy absurdity zní: „Muž stál v pozoru, pravici vraženou v hnědé skříňce na zdi, ve výšce jeho očí.“
Je úplně jedno, jak to autor Hajlovací skříňky z IKEA vlastně myslel. Zdraví je přece přednější než ideály. Důkazem je vznikající ministerstvo sportu, prevence a zdraví. Věřme, že se konečně rozum vrátí tam, kam patří. Do hrsti. V každé továrně, úřadu, škole, v každém místě, kde to myslíme poctivě, by měla být zřízena hajlovací místnost. Když to na nás přijde, trochu si tam pocvičíme, popřemýšlíme, natáhneme paži dopředu, jednou, víckrát. Jak se kdo cítí. Kdo se necítí, jeho škoda.
Na zdravíčko, milí přátelé!
