Aby nám to hráč nekazil. Herní výlet do „domoviny“ vede za minulostí organizovaného zločinu
Nový díl nejslavnější české videoherní série by mohl mít podtitul Zapomeňte na trojku! Zapomeňte, že v říjnu 2016 kalifornské studio Hangar 13, kterému vydavatelský moloch 2K značku Mafia svěřil, zkusil dělat věci jinak. Zapomeňte, že místo protagonisty s italským příjmením sáhl po černošském veteránovi války ve Vietnamu a vyměnil tradičnější kmotrovské kulisy za americký Jih konce šedesátých let. Zapomeňte na volný pohyb v otevřeném světě s plejádou vedlejších úkolů a prvky hry na hrdiny (RPG).
Smíšené přijetí trojky, a naopak následný úspěch remaku jedničky ukázaly, že fanoušci raději mafiánskou klasiku. Mafia: Domovina, vzniklá mimo jiné v pobočkách Hangaru 13 v Praze a v Brně, tak představuje krok zpátky. Nový prequel se odehrává zkraje 20. století na Sicílii a má toho více společného s prohibiční jedničkou a (po)válečnou dvojkou než s trojkou. Otevřený svět sice zůstal, ale hráč se v něm pohybuje omezen příběhem. Na odbočky není čas, a vlastně k nim ani neexistuje důvod, přičemž lineární hratelnost se z velké části dělí o prostor s četnými cutscénami – tedy nehratelnými pasážemi. I mimo ně hra často připomíná spíše interaktivní film. Hlavně zpočátku se hodně chodí, hodně mluví. Trvá, než se dostaneme k prvnímu souboji, než poprvé vystřelíme z lupary, než se projedeme dobovým vozem. A i potom jsou hratelné sekvence – ať jde o zábavné, byť neobjevné přestřelky, plížení a honičky v autech i na koních, nebo o rutinní duely na nože – dávkovány s podivnou opatrností. Jako by snad hráč byl v celé rovnici až moc rizikový prvek a mohl to vývojářům akorát zkazit.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
