Pokáč: Poznávání lidí mne dřív spíš odpuzovalo, teď jsem spokojený táta. Vzkázal bych si: Nebuď srab!
Cesta Jana Pokorného alias Pokáče z malé vesnice Stehelčeves až na největší pódia Česka nebyla přímočará. Ještě v patnácti ho „poznávání nových lidí spíš odpuzovalo“ a ideální prázdniny pro něj znamenaly dva měsíce u počítače. Dnes, původní profesí softwarový inženýr, Pokáč chystá už druhou O2 arenu, má dvě děti a říká, že se v roli táty našel. V Prostoru X popsal, jak ho jako introverta proměnil první potlesk publika i z čeho by mu dříve „explodovala hlava".
Jako dospívající byl spíš uzavřený „kluk od počítače“ a kontakt s novými lidmi pro něj nebyl přirozený. „Když jsem se hlásil tenkrát na nějaké brigády… vyplňoval jsem, jestli rád poznávám nové lidi. Dal jsem tam, že rozhodně ne… ba naopak, mě to spíš odpuzovalo,“ uvedl. Ideální prázdniny pro něj tehdy znamenaly „1. července sednout k počítači a na konci srpna se zvednout… do té školy“. Zlom podle něj přinesla hudba a první zkušenost s publikem: „Když jsem poprvé třeba slyšel potlesk lidí… přišlo mi to docela dost návykový.“
Dnes už je z introvertního ajťáka dvojnásobný otec a jeden z nejúspěšnějších českých písničkářů. „V patnácti jsem byl zhrzený puberťák, v pětadvaceti cynik na vysoké škole a teď jsem spokojený táta,“ popsal svůj vývoj hudebník, který aktuálně vydal dětské album Ovce na pohovce, které bude křtít 16.5. v O2 areně.
Právě rodinný život mu dnes dodává potřebný balanc mezi prací a soukromím. Ačkoliv se mu splnilo víc snů, než si vůbec troufl v mládí představit, zůstává nohama na zemi. „Kdybych svému 12letému já řekl: Hele, budeš tady vyprodávat ty O2 areny, budeš mít manželku atletku, na kterou koukáš na olympiádě…Pár měsíců zpátky jsem zpíval s kapelou Lunetic na jejich koncertě k výročí 30 let… tak myslím, že by mi asi explodovala hlava. Fakt bych si ani netrouf něco takového představovat, že se mi jednou může poštěstit,“ řekl. Když dostal otázku, co by dnes poradil svému dvanáctiletému já,který většinu času trávil před počítačem, odpověděl:. „Asi bych řekl: Hele, nebuď takový srab.“
Co byl moment, kdy si poprvé řekl, že hudba může být víc než koníček? Jak se z „kluka od počítače“ stal autor, jehož písničky mají miliony přehrání? Jak vznikají jeho rychlovky, které dokážou ve dvou minutách shrnout celé kauzy a proč v nich zatím neplánuje řešit Motoristy? Pusťte si celý rozhovor v Prostoru X.
