My jsme Sabbati, utíkáme z Ruska nahatí! Jak Ozzyho Železný muž běhal v české normalizační kultuře
Po smrti Ozzyho Osbournea, frontmana kapely Black Sabbath, se nabízí připomenout, jakou zvláštní roli sehrála jejich píseň Iron Man v české normalizační kultuře. Zatímco Marie Rottrová bez problému zařadila v roce 1981 do svého repertoáru píseň She´s Gone, s textem Jaromíra Nohavici jako Lásko, voníš deštěm, lidová slovesnost byla zpovykaná těžkým riffem písně Iron Man z roku 1970. Těžko se někdy dozvíme, koho napadlo přetextovat jeden z nejslavnějších hitů kapely na „Lidi, třeste se / železný muž běhá po lese / stromy poráží / ženský jako sudy naráží“. Ta verze kolovala již na přelomu 70. a 80. let. A proč právě Iron Man? Je jednoduchý, dobře se zpívá, a kdo ví, jestli někomu Železný muž nepřipomněl železnou oponu…
Existovala ještě politicky zabarvená varianta: „My jsme Black Sabbath / utíkáme z Ruska na Západ / My jsme Sabbati / utíkáme z Ruska nahatí. … Lidi, třeste se / železný muž chodí po lese / nohy má nakřivo / mezi nima srp a kladivo.“
Jak babička na Sabbatech pletla svetr
Tady se zřejmě imaginace opřela o materiálovou podstatu: když železný muž, tak srp a kladivo. Jinak šlo spíše o školácké veršovánky bez hlubšího smyslu. Black Sabbath byli v roce 1985 v Sovětském svazu zařazeni na seznam nedoporučených kapel šířících násilí, takže „my jsme Sabbati“ představovalo spíše identifikaci s rebelským postojem, který byl kapele přisuzován, než že by musela samotná kapela ze sovětského impéria skutečně prchat. Naopak, v roce 1989 byla jednou z prvních známých západních kapel, která v Moskvě vystoupila. Tony Martin, tehdejší zpěvák kapely, vzpomíná, že moskevský koncert se uskutečnil na olympijském stadionu narvaném k prasknutí. Přední místa byla vyhrazena pro papaláše a jejich rodiny. A zrovna když se hrál Iron Man, zpěvák si všiml, že v první řadě sedí babička a plete svetr. „V život jsem neviděl nikoho, kdy by na hudbu Black Sabbath pletl!“ vyprávěl historku s vytřeštěnýma očima.
Aura temných okultistů
Sabbati nebyla jediná hardrocková kapela, která sváděla k lidové tvořivosti. Vzpomeňme na slavnou „somráckou hymnu“, která se zpívala na píseň Lady in Black od Uriah Heep.
Pod dojmem boomerských vzpomínek by ale neměl zapadnout fakt, že původní Iron Man je obsahově velmi zajímavá skladba. Autorem textu je ústřední textař kapely, baskytarista Geezer Butler, který je ostatně i autorem názvu kapely vypůjčeného ze starého hororového filmu. Butler vyrůstal v rodině irských katolíků a rád utíkal do fantazijních světů science fiction. Svou první kapelu pojmenoval Ruums podle sci-fi povídky Arthura Porgese vydané několikrát i česky. Zajímal se ale také o satanismus a horor, což vtisklo kapele auru temných okultistů.
Ozzy se na jedné zkoušce zaposlouchal do riffu, od něhož se píseň odvinula, a zmínil se, že to má zvuk, jako kdyby tu obcházel chlap ze železa. Butlerova fatazie začala pracovat. Napsal text o člověku, který cestoval časem do budoucnosti a byl svědkem apokalypsy. Zároveň se proměnil díky silnému magnetickému poli v postavu ze železa. Chce varovat lidstvo před blížící se zkázou, ale lidé od něj v hrůze prchají a je dost možné, že je nakonec on sám je zdrojem oné nevyřčené pohromy, protože u lidí nenašel kvůli svému zjevu pochopení. „V té době jsem četl hodně science fiction,“ vzpomíná Butler v časopisu Classic Rock. „Ale snažil jsem se, aby ty příběhy měly relevanci pro dnešní svět. Proto jsem do nich zapojil politiku nebo třeba znečištění životního prostředí, což bylo v té době nové téma.“
Komiks? Vůbec!
Později se nesla fáma, že Iron Man byl inspirován stejnojmennou komiksovou postavou, ale to Butler popřel. Komiks v té době vůbec nesledoval. Nicméně když Marvel píseň začlenil do filmu Iron Man z roku 2008, Butlera to potěšilo.
Nakonec je ironické, že jedna ze zakládajících písní heavy metalu nese právě název Železný muž.
