Barry Keoghan: Fascinuje mě, jak si zvířata vůbec nevšímají kamery. Tohle bych chtěl umět!
Irský herec Barry Keoghan (32) prorazil díky vedlejší roli mírně retardovaného chlapce v tragikomedii Víly z Inisherinu, za niž byl nominován na Oscara. V lehce surrealistickém dramatu Ptáče režisérky Andrey Arnoldové, které právě běží v našich kinech, na sebe strhává oprávněnou pozornost živelným hereckým projevem i bohatým tetováním.
Anglická režisérka Andrea Arnoldová se proslavila autentickými příběhy ze sociálně slabších vrstev, v nichž syrové vyprávění koření špetkami magického realismu. Našla okamžitý ohlas na festivalu v Cannes, kde s dramaty Red Road (2006), Fish Tank (2009) i s americkou road movie American Honey (2016) vyhrála Cenu poroty. Po mainstreamovějším seriálu Sedmilhářky se autorská režisérka Ptáčetem filmově vrací do rodného hrabství Kent, kde nahlíží do dysfunkční rodiny živelného táty Buga (Barry Keoghan). Rodák z Dublinu ještě před Vílami z Inisherinu, za něž získal také výroční britskou cenu BAFTA, zaujal v mysteriózním Zabití posvátného jelena (2017) Yorgose Lanthimose a uznání si vysloužil také rolí podivínského studenta v titulu Saltburn (2023). Kromě snímků s uměleckými ambicemi se nicméně objevil i v superhrdinském Batmanovi (2022) či v komiksově konkurenční marvelovce Eternals (2021). Ve čtveřici filmů o skupině The Beatles, které natáčí režisér Sam Mendes, bude hrát bubeníka Ringa. Setkali jsme se v Cannes po premiéře Ptáčete.
Nepamatuju si, že bych vás ve filmu viděl takhle živého, tak otevřeného jako v Ptáčeti. Co se stalo?
Byl jsem ve své zóně! To jsem vždycky nejšťastnější.
Jenom to?
Musím dodat, že Ptáče pro mě bylo zatím nejambicióznější hereckou zkušeností. Vydal jsem se tu nejhlouběji do svého nitra, co jsem si zatím dovolil. A máte pravdu, nikdy jsem se takhle nerozmáchl.
Proč?
Nešlo to, jako kdybych se nedokázal takhle uvolnit, popustit uzdu emocím. Nehlídat se. Ukázat bolest skrytou v otcovství tak, že jsem si připadal odhalený, zranitelný.
Přitom jste už měl srovnání: sám jste se stal otcem…
Ano, to máte pravdu. Před dvěma lety se nám narodil kluk Brando, je bezvadnej. V Ptáčeti hraju Buga, který má se svou dcerou v podstatě sourozenecký vztah, protože je hodně mladej. Jak fyzicky, tak především v srdci. A navíc sám nezažil otce, od kterého by mohl převzít byť jenom základní návyky, jak se chovat k vlastnímu dítěti. Takže dceru nedokáže vyprovázet do života obvyklým způsobem. Chápu to tak, že Bug jí jde na téhle cestě po boku. Jsou na tom oba stejně. Bug nezná odpovědi na její otázky.
Je v tom z jeho strany i sobectví?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
