Limity: „Mrd a smrt“ tu nenajdete, ale všelidovou zábavu i vyšší plán ano. Každý nový díl je lepší a lepší
Podvratná společenská satira Limity režiséra Petra Zelenky zůstává veřejností nepochopena – prvním třem z osmi dílů seriálu ze severních Čech, vysílaného od 12. ledna každý nedělní večer na ČT, se dostalo na webu csfd.cz nelichotivého hodnocení. Takzvaný Bandwagon effect čili stádový efekt se na Česko-slovenské filmové databázi opět projevil v plné parádě: kdo nekřičí s námi, křičí proti nám. Mediální recenze sepsané po prvních dvou dílech ničemu nepřidaly; leckdy vypovídaly víc o svých autorech než o seriálu.
I pro mě byly první dvě hodiny Limitů zvláštní. Žiju jen pět kilometrů daleko od malšovické skládky Orlík IV na Borku, kde se točily zásadní scény seriálu popisujícího proměnu spolumajitele firmičky na likvidaci odpadu Karla Kadlece ze zastánce spalovacích motorů a spalování holínek v ikonu ekologických aktivistů. Prolomení těžebních limitů se mě týká, celé dětství jsem dýchala severočeský smog a na volejbalové turnaje se jezdila dusit do měst ležících v sousedství uhelných dolů: Most, Litvínov, Bílina, Duchcov, Chomutov, Jirkov…
Hledání vlastního svědomí
První a druhý díl Limitů jsem viděla loni 6. prosince na slavnostní předpremiéře v plném kině Hraničář v Ústí nad Labem; v tomto městě šedesátičlenný štáb Petra Zelenky svůj seriál po tři měsíce natáčel především. Výbornou znělku Vojtěcha Buchty následovaly vysoce hyperbolizované situace, prvosignální humor, dvojsmyslné narážky a smršť sprostých slov. Podobnost se seriálem Most! Jana Prušinovského a Petra Kolečka, jeho spojení lokální autentičnosti, nadsázky a drsné lidové srandy, byla evidentní – zapomenuté městečko v severočeských Sudetech, humor postavený na svérázu místních obyvatel a jejich sociální situaci, hlavním hrdinou je takzvaný obyčejný člověk, který je tak blbý, až je vtipný… Ve čtvrtém díle ovšem dojde ke zlomu a k tematice mezilidských vztahů a ekologie se přidá morální problém: hledání vlastního svědomí a snaha zachovat si tvář, nebo ji možná spíš najít, identifikovat.
Co když pravda nezvítězí?
V klasicky vystavěném, chronologicky vypravovaném příběhu seriálu, který i po třetím díle přitahuje k obrazovkám přes milion lidí, je ústředním hrdinou (nejprve tedy antihrdinou, pak opěvovaným a vzývaným hrdinou eko-lidu i taxikářů) Karel Kadlec (Aleš Háma), který spolu s kamarádem Jarinem provozuje firmu na likvidaci odpadu. I toho vysoce nebezpečného, tudíž Karel ekologii vidí jako překážku v cestě. Podobně smýšlí i jeho exmanželka Alena, ordinérní samice z fabriky na podprdy (hraje ji excelentní Tatiana Dyková, které režisér napsal roli triviální ženy z lidu na míru). Poslední rok nebo dva těmto věčně rozhádaným, umanutým, agresivním rodičům do antieko přístupu hází vidle jejich čím dál zelenější Igor (osvěžující Max Dolanský ve své doposud zdaleka největší roli), který se účastní ekologických demonstrací a chodí výhradně bos. Jistě ho na cestě za trávou zelenější a planetou chladnější ovlivnila jeho maceška Lenka, jogínka a zapřisáhlá ekoložka (Veronika Khek Kubařová). Jak Igorovu, tak Lenčinu vášeň pro přírodu nezanedbatelně podporuje, že pro ekologii hoří jejich vysnění partneři.
Potom dojde v dole během protestní akce k tragédii a Karla Kadlece vezou do děčínské nemocnice, nevypadá to s ním dobře a neví se, zda po probuzení z umělého spánku bude jeho mozek nepoškozený. Lenčina kamarádka, regionální novinářka Pavla (Pavla Beretová), objeví dopis na rozloučenou, který z občana K. udělá (sex)symbol pro mladou zelenou generaci a mediální hvězdu. A právě teď dochází k velkému zlomu: „Jestli jsem v něčem pevnej, holčičko, tak jsou to názory,“ říká Karel Lence. Jenže názory, ve kterých teď má zůstat pevný, nejsou jeho. Pokud to prozradí, zničí si vztah se synem, mimo jiné, ovšem jestli vytrvá a pravdu neřekne, odnesou to zase jiné vztahy. Pro skupinku ekologických aktivistů, kterými vesměs opovrhuje, zůstane polobohem, známí z hospody a z práce ho budou mít za blázna, a navíc vlastní firmě zprostředkovaně zmaří dobré zakázky…
Haló, tady Sudety!
Právě tohle dilema činí ze seriálu, který místy působil jako řachanda pro masy, zajímavou hru, trochu hlavolam. Ve jménu ekologie se v příběhu lže a podvádí, padělanými fotkami z ropné plošiny to začíná a dopisem na rozloučenou to končí. Vše je třeba vnímat s vědomím obrovské nadsázky – některé postavy jsou vyslovené karikatury, některé konverzace by v reálném životě jednoduše nemohly proběhnout, Lenka by s Karlem v reálném životě nemohla žít, neboť kromě kočky Miciny, toho času na onom světě, nemají společného lautr nic. Je však nutné ocenit, že Petr Zelenka, který je zároveň autorem hutného scénáře, nenápadně a nenásilně napřel pozornost běžného diváka k náročné problematice a opět k bohem zapomenutým Sudetům.
Za pozornost stojí též nečekaně velký prostor, jaký režisér Knoflíkářů, Samotářů, Roku ďábla nebo Příběhů obyčejného šílenství a Karamazových nabídl Aleši Hámovi, populárnímu baviči a moderátorovi televizních pořadů. Takhle velkou roli jedenapadesátiletý herec dosud nedostal. Stejně tak Petr Zelenka nikdy netočil podobně obsáhlý původní seriál: jeho Terapie (2011, 2019) byla formátem převzatým z izraelského originálu, komediální seriál Dabing Street pak přepsal podle vlastní hry pro Dejvické divadlo.
Nejen „obouchanej předek“
„V novinách musíš jít po emocích, mrd a smrt – to se tak říká. A vy tam nic z toho nemáte,“ vysvětluje Lence její kamarádka novinářka Pavla, proč nemůže psát o zelené tematice bez „háelpéčka“, tedy hlubokého lidského příběhu, který jí Lenka vzápětí naservíruje na stříbrném podnose. Tyhle pravdivé perly, vyřčené pěkně naplno a naplacato, a slovní komika některých dialogů („Já se obávám, že vás váš manžel nevnímá,“ říká sestřička v nemocnici nad Karlem, který je stále v kómatu, jeho exmanželce. „Já jsem zvyklá, já jsem s ním dvanáct let žila,“ odpovídá suše Alena.) jsou slušnou přidanou hodnotou. Pravda, vyskytují se v sousedství všelidových vtipů jak vypadlých z Kameňáku – „obouchanej předek“ Jarinovy milenky, vyrábění elektřiny z prdů a tak dále. Ovšem každý nový díl Limitů byl zatím o něco lepší než ten předchozí a po dnešní, čtvrté epizodě se těžiště divákovy pozornosti bude zřejmě od „obouchaných předků“ přesouvat jinam, tudíž se myslím vyplatí veřejnoprávní televizi v nedělním primetimu i nadále zapínat.
