Úžasný Chagall v Albertině mapuje pozapomenutý svět ortodoxních Židů na carské Rusi
Chagallovská retrospektiva ve Vídni je dech beroucí, sytě vystavěná, neskutečně vyzdrojovaná, až na putinovské Rusko, doslova z celého světa. Přitom ještě vloni na jaře mi nyní už emeritní ředitel Albertiny Klaus Albrecht Schröder vyprávěl: „V minulosti jsme sice uspořádali už dvě výstavy Marka Chagalla, ale protože ho velmi obdivuji, chtěl jsem se po pětadvaceti letech se svou kariérou v Albertině rozloučit právě jeho velkou retrospektivou. Ale co se nestalo? Ještě před válkou na Ukrajině se mi podařilo získat příslib zapůjčení 26 jeho velkých obrazů z raného období z Ruské federace. Všichni mí kolegové z Petrohradu a Moskvy mi říkali, že na retrospektivu Marka Chagalla ve Vídni nám zapůjčí všechno dle našeho výběru. Jenže hned po vypuknutí války na Ukrajině bylo jasné, že nám nezapůjčí jediné dílo.“ Schröder se dle svých slov obával, že bude muset zcela změnit výstavní koncept a soustředit jej především na práce z období, kdy malíř už nepůsobil v carském a krátce také v ještě sovětském Rusku.
Nakonec – i bez prací z ruských muzeí –vznikla nesmírně silná výstava, popisující ucelený umělecký oblouk, mapující příběh velkého Chagalla, který si v mládí zažil protižidovské pogromy na území dnešního Běloruska. První, nepříliš úspěšný pokus oslovit pařížské publikum v době těsně před první světovou válkou i jeho návrat na Rus, nástup bolševické diktatury a opětovné zneuznání jeho tvorby, která nevyhovovala tehdy progresívním suprematistickým tendencím umělců kolem Kazimira Maleviče. A také už definitivní opuštění Ruska, nový a tentokrát úspěšný pobyt v Paříži, kde si už autor definoval jasně čitelný styl, včetně odmítnutí nabídky stát se jedním z prvních členů surrealistické skupiny.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!