Letos uplynulo 100 let od úmrtí Franze Kafky. Nelze se divit, že právě probíhající Svět knihy toto výročí připomíná – nejen tím, že si od patrně nejvýznamnějšího spisovatele 20. století vypůjčil motto, ale také výběrem hostů. Na největší tuzemský knižní festival míří Kafkův životopisec Reiner Stach, vystoupí zde Kafka Band a přijede i Nicolas Mahler, ilustrátor a komiksový tvůrce, jemuž nedávno vyšla v českém překladu kniha Kafka v kostce.
Nicolase Mahlera (* 1969) znají čeští čtenáři dobře. Vyšla u nás nápaditá adaptace Starých mistrů Thomase Bernharda, dost mizerná adaptace Muže bez vlastností Roberta Musila a svébytné dějiny filozofie Večírek s Kantem. Nakreslil také komiks Noční chodci, k němuž napsal scénář Jaroslav Rudiš (mimochodem frontman Kafka Bandu).
Díky tomu, že už máme s dílem oceňovaného kreslíře zkušenosti, nepřekvapí nás jeho minimalistická, karikaturní kresba, Mahlerovy typické postavy s velkými nosy ani fakt, že byť se jeho nově vydaná kniha, Kafka v kostce (nakl. Argo), tváří jako komiks, jedná se spíš o glosované výňatky z Kafkova díla, z jeho korespondence a z dalších materiálů. Pro Mahlera typická rozvernost se projevuje hned zkraje stodvacetistránkové knihy. Otec Franze Kafky je totiž vyobrazen jako golem.
Sequel Proměny
Následuje průlet Franzovým životem i dílem. Naprostá většina toho, co Nicolas Mahler píše, se opírá o nějaké dokumenty – ať už o Kafkovo dílo, či o jeho dopisy –, jak se můžeme přesvědčit v závěrečném oddíle, kde jsou všechny zdroje detailně vypsány. Autor však s dobře známými materiály pracuje po svém, ironicky je glosuje a vybírá si kuriozity.
Jako třeba to, že Franz Kafka spolu se svým přítelem a obdivovatelem Maxem Brodem připravoval sérii průvodců Lacino, v nichž hodlali poskytnout cestovatelům tipy, jak navštívit oblíbené destinace co nejlevněji, případně fakt, že slavná povídka Proměna se dočkala svého sequelu. Dílo Zpětná proměna Řehoře Samsy napsal dvacetiletý Karl Brand, který tři čtvrtě roku po otištění textu zemřel.
A kdo to bude číst?
Takové informace jsou zajímavé, stejně tak je přínosné, když Nicolas Mahler předloží reakce (převážně odmítavé) z dobového tisku na Kafkova publikovaná díla. Jinak se jedná o povinné opáčko pro každého, kdo zná od Kafky víc než Proměnu a Proces. V knize se setkáme s Kafkovou korespondencí, s jeho opakovanými zásnubami, s tím, že sám považoval své texty za nesmírně vtipné…
Je tak otázka, kdo knihu ocení. Pomrkává na znalce Kafkova díla, těm však stěží nabídne něco podnětného. Pro ty, kteří by se s proslulým autorem rádi seznámili, je Kafka v kostce příliš lehkovážný. Z výtvarného hlediska kniha zajímavá není, a i když ji člověk pročítá pečlivě, zhruba za hodinu mu ilustrovaný Kafka ve věku čtyřicet let zemře. Je pochopitelné, že při příležitosti Mahlerovy návštěvy Prahy Argo knihu v překladu Michaely Škultéty vydalo, ale kdo se chce dozvědět něco o Kafkovi, měl by zamířit spíš na setkání s Reinerem Stachem.
