„Každý máme svého Kafku“ nebo „Každá doba má svého Kafku“. I takové věty zaznívaly na zahájení pompézní výstavy Kafkaesque, kterou Centrum současného umění DOX připomíná sté výročí úmrtí spisovatele, jenž se stal až jakýmsi maskotem existencialismu. Cílem projektu, který kurátorsky zaštítili Otto M. Urban, ředitelka DOX Michaela Šilpochová i samotný majitel galerie Leoš Válka, ale není ilustrovat dílo Franze Kafky, odborně interpretovat jeho myšlenky ani shromáždit všechny Kafkovy portréty, které kdy vznikly (i když i ty na výstavě najedeme). Výběr děl třiatřiceti českých i světových umělců má odrážet individuální způsoby, jak se myšlenky autorových děl propisují do současného umění.
Hned v úvodu expozice stojí obří robotická kostra jelena od britského umělce Mata Collishawa, který si získal pražské publikum už před šesti lety v Rudolfinu. Pohybuje se podle algoritmu, který v reálném čase vyhodnocuje nenávistné příspěvky na Twitteru. Dílo původně nevzniklo jako reflexe Kafky, nýbrž chování lidí na sociálních sítích. Že s Kafkovými tématy, jako jsou emocionální odcizení, přetížení absurdní byrokracií či všudypřítomný společenský dohled, souzní, jen ukazuje nadčasovost myšlenek dotýkajících se univerzálních principů (ne)lidskosti. Poněkud brutálnější a názornější je reflexe těchto principů v plastikách Jakea a Dinose Chapmanových, kde se nad gilotinou usekanými penisy a injekčními stříkačkami zapíchnutými v mozku sklánějí slepé figuríny držící v dlaních vydloubnuté oční bulvy.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
