S autofikčními romány se v posledních letech roztrhl pytel a nejspíš je jen otázka času, kdy jimi začne být publikum unaveno. I když obvykle přibližují konkrétní lidský osud, který je pokaždé jedinečný, některé motivy a postupy se v nich opakují až příliš často. Fragmentárnost, rodinná historie, intenzívní prožívání a reflektování tělesnosti, zkušenost z periférie, hledání hlubších významů v gestech, na pohled obyčejných pohybech, ve způsobu mluvy – podobné znaky by si člověk mohl zapsat a následně hrát s autofikčními tituly bingo.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
