Svět politiky je plný propagandy i dezinformací. Někdy jde o polopravdy, jindy o čistokrevnou lež. Jedním z nejvýraznějších příkladů je způsob, jakým Sovětský svaz téměř půl století vytrvale vědomě lhal o katyňském masakru. Krkolomné cestě, která vedla k odhalení pravdy, je věnována kniha Přežít Katyň: Stalinův masakr a hledání pravdy (vyd. Kalich a ÚSTR, přel. Petruška Šustrová a Zdeněk Hron).
Britská spisovatelka a filmařka Jane Rogoyska v ní nejprve líčí zajetí polských vojáků po vypuknutí války v září roku 1939, propuštění nižších šarží a internaci vyšších, včetně několika generálů. V táborech, kde byli drženi, sovětský lidový komisariát vnitřních záležitostí (NKVD) rozšířil zvěsti, že budou propuštěni na svobodu, takže když zajatci dostali příkaz tábory opustit, odjížděli ve skvělé náladě. Těchto 22 000 mužů, hlavně důstojníků a příslušníků inteligence, však bylo záhy, v květnu 1940, na přímý rozkaz náčelníka NKVD Lavrentije Beriji, opatřený Stalinovým podpisem, zastřeleno.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
