V tuto chvíli si samozřejmě dovedeme představit, že se budeme bavit o tom, co bychom si měli říct. Slovní plevel, floskule a toporné výrazivo na nás dopadá ze všech směrů – nejen z projevů politiků. Promluvit na nás lidsky už neumí třeba ani naše banka.
Před nedávnem mi moje banka z ničeho nic začala oznamovat: „Na účtu je nově k dispozici x Kč (včetně kontokorentu x Kč).“ Napoprvé jsem se lekl, kam tedy část mých peněz zmizela, ale pak mi došlo, že správné znění má být „plus kontokorent x Kč“. Příslovce včetně má totiž význam „počítaje v to“ a kontokorent přece není součást vašich peněz.
Pokusil jsem se na to banku v odpovědí na e-mail upozornit, ale automat mi sdělil, že s jakýmkoli dotazem se mám obrátit jinam. Já ale žádný dotaz nemám, mě jen mrzí, kam až dosahuje prznění češtiny, a to i v úředních dokumentech.
Natož ve veřejných mluvených projevech, a to zejména politických. I tam jako by na člověka mluvil naprogramovaný automat, se vším tím prázdným „vtutochvílismem“, pomocným slůvkem „samozřejmě“ vždycky zrovna tam, kde si mluvčí naopak samozřejmostí své výpovědi vůbec není jist, anebo žonglérským spojením „dovedu si představit“, když na něco názor vůbec nemá či ho prostě nechce vyslovit.
Stranické „my říkáme“, to je zas obtisk někdejšího komunistického demokratického centralismu, jen dnes objektivizovaného výzvami „pojďme si říct“ či „bavme se o tom“. Paradox: podle slovníku má sloveso bavit význam poskytovat či nalézat zábavu, případně ztrácet čas ve smyslu „nemohu se s ním bavit“, takže jazyk sám jako by své toporné uživatele zrazoval. „A to je důležité,“ řečeno s panem premiérem.
Asi stejně jako když vojenský analytik řekne, že nemůže „predikovat“, v co může konflikt „generovat“, ale hlavně když bude vedení nepřítele „dekapitováno“. Pokud se pak dočtete, že se ve sněmovně někdo vážně zabývá možným seznamem „nedoporučených slov“, neměla by tam být místo údajných sprosťáren zařazena právě tahle jazyková vata, snobárna či rovnou blbost? Anebo tam budou zařazena i tak krásná česká slova, jako hňup, ťulpas, popleta, hrdopýšek či chaot?
