„Pytlíček s kokainem prodáte jen jednou. Ale dítě můžete prodat pětkrát nebo šestkrát denně. Klidně po deset let,” říká speciální agent Tim Ballard, když stahuje smyčku kolem obchodníků s dětmi, kteří je unášejí z jihoamerických zemí, aby je distribuovali pedofilům po celém světě. Ballard, jehož ve filmu Sound of Freedom představuje Jim Caviezel, po nich pátrá už dvanáct let – je kvůli tomu schopný sám hrát násilníka, vzdát se policejních výsluh, nebo dokonce vyrazit mezi ozbrojence v amazonské části Kolumbie. Proč? „Protože děti Boží nejsou na prodej,” prohlásí a dramaticky se nakloní do kamery.
Ne, Sound of Freedom opravdu není film jemných nuancí, na to bere svoje téma až příliš vážně, bez stopy jakékoliv ironie nebo odstupu. Na to nejsme zvyklí. Koukáte se tak až užasle a říkáte si, že je to v něčem osvěžující, protože dnes se už akční thrillery bez pomrkávání na diváka netočí. Tady naopak Caviezel hned několikrát vypadá, že mu do toho oka něco spadlo, když pláče hrůzou z toho, co se dětem v osidlech zla děje, nebo se dojímá, když rozbité rodiny zase dává dohromady. „Tahle práce vás roztrhá na kousky – a tohle je způsob, jak ty kousky zase posbírat,” slzí před svým nedůvěřivým šéfem.
Nedá se říct, že by tvůrci byly podobně bezelstní. Některá americká média kolem premiéry přemítala, jak moc je celý projekt spřažen s nechvalně proslulou krajně pravicovou konspirační teorii QAnon, podle níž existuje tajný spolek elit, které řídí mezinárodní obchod s dětmi. Režisér Alejandro Monteverde prohlásil, že takové spojení filmu uškodilo, protože ho začal vyvíjet už před osmi lety, a na časový nesoulad upozornil i herec Caviezel. Ten však zároveň mluvil v rozhovorech o adrenochromu, látce, která má být získávána z krve vyděšených dětí a slouží jako elixír věčného mládí. Ok.
V amerických kinech se pak při závěrečných titulcích objevil na plátně znovu se „speciální zprávou”, v níž mluvil o tom, že Sound of Freedom může být „Chaloupkou strýčka Toma” pro otroctví 21. století – jen aby vzápětí diváky pobídl, aby si naskenovali QR kód, pomocí nějž mohou zakoupit vstupenku přátelům, a šířit tak poselství filmu dál. No, pořád důstojnější, než kdyby vás někdo tahal k trezoru a pak házel peníze z vrtulníku, Sound of Freedom je však také filmem, jenž očividně chce být „něčím víc”.
V tom vlastně připomíná třeba i české V síti, v němž se „cosi hrozivého” dělo na internetu, kde se také z “lovců stali lovení” a na všechno byl navázaný merchandising, kteří si kupovali lidé, co pak na sítích psali, že “toto by měl vidět každý”. Jakkoliv je zneužívání dětí reálný problém, V síti i Sound of Freedom trochu iritují tím, že poskytuje platformu jen pro to nejlínější a nejjednodušší rozhořčení nad očividným zlem. Děti jsou navíc podle odborníků unášeny spíše lidmi, které dobře znají, než kartely, s nimiž Ballard v Sound of Freedom bojuje. Minimálně zvláštní je i jeho reálný předobraz, mormonský aktivista, jehož mise prý měly zachránit “stovky, možná tisíce dětí”, jeho úspěchy ale mají být výrazně nadsazené. Nyní čelí obvinění, že na oněch operacích nutil své spolupracovnice k sexu, což odmítá.
Ať už je to jakkoliv, film samotný se přímo v konspiračních teoriích z QAnon nerochní, není agresivní ani poštvávací, Ballard prostě jako bohabojný Rambo v podivně arytmickém, ponurém thrilleru vytrhává děti z rukou jihoamerických gangsterů. Pokud tak čekáte nějakou velkou kontroverzi, odhalení nebo drama, nedočkáte se – část amerických diváků přesto na sítích tvrdila, že se dvouhodinový snímek snaží elity pošlapat, aby ho vidělo co nejméně lidí. Snímek totiž vznikl už před pěti lety pod hlavičkou latinskoamerické filiálky studia 20th Century Fox, po spojení firmy s konglomerátem Disney se pak už prý nehodil do distribuční strategie a studio ho takzvaně odložilo – to se ale děje v průmyslu neustále.
Jeho tvůrci si ho pak koupili od studia nazpátek a letos v létě pomocí crowdfundingu a nezávislé firmy Angel Studios poslali konečně do amerických kin. Vedle Barbenheimera se v USA zrodil další fenomén, který v tamních tržbách s částkou 184 milionů dolarů překonal o pár milionů i blockbustery jako Indiana Jones a nástroj osudu nebo poslední Mission: Impossible. Sound of Freedom vyšlo navíc na necelých patnáct milionů, zmíněné dva velkofilmy měly nepoměrně vyšší třistamilionové rozpočty. Bude tak mít další mise Ethana Hunta na sobě také QR kód, aby se dala prodat vícekrát?
