Básníci Petr Borkovec, Zuzana Lazarová a Ondřej Lipár (jinak též autor všech snímků v této fotogalerii) v roce 2014

Básníci Petr Borkovec, Zuzana Lazarová a Ondřej Lipár (jinak též autor všech snímků v této fotogalerii) v roce 2014 Zdroj: Foto: Ondřej Lipár

Posezení před Café Fra, 2019
Erik Lukavský a Petr Borkovec, dva zásadní muži Café i nakladatelství Fra, v roce 2008
Erik Lukavský a překladatel ze španělštiny i francouzštiny a publicista Petr Zavadil před Café Fra v roce 2008
V Café Fra v Šafaříkově 15 na pražských Vinohradech se po dvě dekády scházeli takříkajíc u jednoho stolu literární tvůrci a jejich příznivci
V roce 2008, kdy Ondřej Lipár v Café Fra druhým rokem fotograficky dokumentoval svá autorská čtení, ještě spisovatelka Ivana Myšková pracovala jako novinářka v rozhlase. Čte básnířka Marie Šťastná: "Přede mnou seděl Petr Halmay a moc mi pomáhalo, že jsem četla jakoby pro něj. Bývala jsem hrozný trémista a on byl vždycky tak úžasně soustředěný..."
14
Fotogalerie

Domov básníků a „epicentrum české poezie“ už není. Milované Café Fra po dvou dekádách končí

„Díky za vše. Fra bylo první místo v Praze, kde jsem se cítila doma,“ napsala do diskuse na Facebooku pražského nakladatelství Fra básnířka Zofia Bałdyga (o jejíž nové sbírce si přečtete v příštím čísle Reflexu). A básník Milan Děžinský dodal: „Epicentrum české poezie končí, je to smutné. Děkujeme za všechny krásné chvíle.“ Co se stalo? Café Fra se po vleklých finančních problémech rozhodlo zavřít krám.

Mnoho podobných příspěvků z per literátů, kteří v uplynulých dekádách ve vinohradském podniku předčítali ze svého díla, se objevilo pod zprávou, jež kulturní obec zaskočila, ale bohužel nepřekvapila: Café Fra už po prázdninové pauze v září neotevře a definitivně končí. „Motto kavárny, které jsme si kdysi vypůjčili od irského básníka Conora O’Callaghana a které znělo ,Nijak to neprožíváme, prostě jsme rádi občas spoluʻ, se proměňuje na ,Prožíváme to, jsme každý sám, a to poměrně neradi, složitě a pořádʻ,“ objevilo se včera, v neděli 20. srpna, na Facebooku Fra spolu se snímky z mnoha desítek autorských čtení a dalších akcí, které v Šafaříkově 15 v posledních dvaceti letech proběhly. Výběr z fotografií se svolením jejich autora, básníka Ondřeje Lipára, publikujeme ve fotogalerii. Jisté je, že zánikem přátelského, všemožným podnětům a vlivům otevřeného podniku s pečlivě kurátorovaným programem, kultivovaným zázemím a zpravidla též milou obsluhou se končí jedna krásná epocha, kterou ani podobné pražské podniky od čím dál aktivnější Božské Lahvice přes Týnskou literární kavárnu po Balbínku nevrátí, nespasí.

Hájené místo, jistota setkání, mateřská loď

Nostalgii v komentářích a v jiných projevech, soukromých i veřejných, se neubránili mnozí autoři. Například držitelka Ceny Jiřího Ortena, autorka šesti básnických sbírek Marie Šťastná, jež v Café Fra mnohokrát četla své verše nebo naslouchala cizím básním, řekla Reflexu: „Café Fra jsem před lety s narozením syna částečně opustila, to znamená, že už jsem tam nechodila obden. Ale bývalo součástí mého nového pražského domova, když jsem se přesunula z Ostravy. Hájené místo, jistota setkání, mateřská loď. Děkuji za to.“

Něco málo se dalo tušit už koncem června, kdy básník, prozaik, publicista a organizátor kulturního dění Petr Borkovec, odedávný spolupracovník Erika Lukavského a Michala Rydvala z nakladatelství Fra, jež kavárnu provozovalo, zveřejnil na Facebooku stručnou zprávu, že se rozhodl skončit s dramaturgií a uváděním čtení ve Fra. Podnik převzal blízký přítel Erika Lukavského Tomáš Popek, který se včera (docela nešetrně) rozhodl dát vědět okruhu příznivců, a ostatně i zakladatelů kavárny pro sociální síť, že prodělečný podnik zavírá.

Nakladatelství Fra pokračuje

Výběrové nakladatelství Fra, u nějž mimochodem doposud publikovala i naše redakční kolegyně Adéla Knapová, knížky stále vydává, ačkoli často s mnohaměsíčním zpožděním oproti původním plánům. „Nakladatelství Fra rozhodně bude ve vydávání knih pokračovat,“ potvrdil Reflexu jeho donedávný šéf Erik Lukavský.

Vzhledem k velmi nepříznivým zprávám z knižního trhu, ať už se týkají mizerných platů nakladatelských redaktorů a překladatelů, neproplacených faktur po splatnosti či násobnému a potenciálně likvidačnímu růstu cen za energie, a především papír, musíme doufat, že přehřátý trh neimploduje a nakladatelé nezačnou padat jeden za druhým jako dominové kostky.