Filmový svět má před sebou největší a zároveň nejpodivnější duel v tomto roce. V nadcházejícím víkendu se v kinech budou o přízeň diváků ucházet dva patrně nejočekávanější mainstreamové snímky letošní sezony. Termonukleární drama Christophera Nolana Oppenheimer a Barbie, film založený na ikonické panence z portfolia korporace Mattel. „Souboj“ Oppenheimera a Barbie inspiroval internet k tučné porci memů, ale je zjevně i perfektní vizualizací stavu hollywoodské produkce. Nebo je to celé složitější?
Obří panenka Barbie, ztvárněná herečkou Margot Robbie, se zlověstně tyčí nad pouštní krajinou snímanou skrz jedovatě oranžový filtr, zatímco za ní roste hřib jaderné zkázy. Robert Oppenheimer, otec bomby, která spálila Hirošimu, hopká v podání Cilliana Murphyho chodbami výzkumného střediska v Los Alamos, kolem něj prší růžové bubliny a v podkresu tepe devadesátkový eurodancový hit Barbie Girl. Takhle začíná jeden z desítek fanouškovských sestřihů či falešných trailerů, které v posledních týdnech zaplavily server Youtube.
Fyzik versus panenka
Když se ukázalo, že další temný opus Christophera Nolana, muže, který dokázal propojit pověst kultovního vizionáře i mainstreamového tvůrce v jednu globální mašinu na peníze, a film Barbie režisérky Grety Gerwing, postavený na popkulturním symbolu amerického kapitalismu, budou mít premiéru ve stejný den, internet prostě nedokázal odolat. Fenomén dostal název Barbenheimer a rozletěl se v tisících variant kyberprostorem. Základní vtip samozřejmě spočívá v tom, že (předpokládaně) osudově dramatickému filmu Oppenheimer se přisuzují (očekávané) rozjuchané atributy snímku Barbie a obráceně. Protagonisté obou filmů vzali tohle fanoušky iniciované soupeření za své, nicméně ho drží v přátelské rovině, takže Margot Robbie zvala během kolečka rozhovorů před premiérou na Nolanův film a představitel teoretického fyzika Cillian Murphy se zase nechal slyšet, že na dobrodružství panenky od Mattela do kina „určitě přijde“.
Zedníček a Nolan
První víkend po premiéře se u letních blockbusterů označuje za klíčový: dá se z něj dobře odvodit, zda snímek uspěl hodně, trochu či zda propadl. V případě Barbenheimera se producenti asi obávat nemusí. Nolan má u globálního publika takový kredit, že by trhal kasu, i kdyby natočil remake Malého pitavalu z velkého města (včetně Čmani Zedníčka v úloze kriminalistického Bédy Trávníčka), film Barbie je zase podpořen masivním hypem i sázkou na hlavní hvězdy. Australanka Margot Robbie, aktuálně největší ženská star hollywoodské kinematografie, i Kanaďan Ryan Gosling prokázali v posledních letech mimořádný vkus na role i schopnost ideálně balancovat mezi přístupnou, leč kvalitní zábavou a náročnějším materiálem. Popularita memu Barbenheimer však spočívá i v tom, že zdánlivě dokonale ilustruje trendy velkorozpočtové filmařiny.
Panďuláci a roboti
Hollywoodští „majitelé klíčů“, tedy významní producenti, vlastníci studií a členové správních rad korporací, které provozují streamovací platformy, milují sázky na jistotu. Když jsou diváci za určitý žánr ochotni platit, Hollywood ho vydojí do posledního dolaru. A tak se kalifornskými studii za desítky let prohnaly éry westernů, fantasy snímků, katastrofických filmů… Teď americkému filmu vládnou remaky, rebooty a korporátní frančízy. Miliardy vydělávají komiksoví panďuláci studia Marvel, firma Matell zase před Barbie vypustila na stříbrné plátno robotické Transformery, pod režijním a producentským dohledem krále hollywoodského kýče Michaela Baye. Původní scénáře jsou v ranku velkorozpočtových snímků rarita. O to víc je diváci oceňují.
Umění versus korporát
Léto 2023 je první standardní sezonou trháků po covidu. Událostí posledního „normálního“ filmového léta 2019 byl snímek Tenkrát v Hollywoodu, vrcholné a brilantní dílo postmoderního maniaka Quentina Tarantina. Nyní se filmoví nadšenci hrnou do promítacích sálů na Nolanova Oppenheimera. Ačkoliv jsou Tarantino a Nolan zcela odlišní režiséři, jedno je spojuje: v prostředí současné americké kinematografie jde o výjimečné postavy, autorské tvůrce, kteří stále točí postaru na filmový materiál a s minimem výpomoci digitálních triků. S oběma přitom spolupracují ty největší herecké hvězdy, nemají problém sehnat finance na realizaci originálních scénářů a jejich filmy vydělávají velké peníze. Mnozí filmoví fanoušci tak úsměvnou letní kauzu Barbenheimer vnímají závažněji, jako ukázku střetu mezi autentickou, autorskou filmařinou a generickou korporátní zábavou. Jenže věc je složitější.
Fetiš na výbuchy
Herečka, režisérka a scénáristka Greta Gerwig, která se ujala převodu panenky Barbie na plátno, má svým uměleckým založením k Tarantinovi a Nolanovi vlastně poměrně blízko. I ona je autorská filmová tvůrkyně, její předchozí snímky Malé ženy a Lady Bird kritika oceňovala, jako herečka spolupracovala s režiséry Wesem Andersonem či Woody Allenem, miláčky náročnějšího publika. Nynější režisérský výlet Grety Gerwig do hájemství firmy Mattel je nepochybně mnohem podvratnější a umělecky ambicióznější, než když se na stejné pole vydal s Transformery fetišista na výbuchy a helikoptéry v zapadajícím slunci Michael Bay. Od platících konzumentů popkultury zároveň stále častěji zaznívají výhrady vůči generické a odfláknuté podobě filmových a seriálových hitů, kdy studia vydávají za hlavní tahák fakt, že hlavní hrdina či hrdinka jsou gay či nejsou běloši, místo aby se soustředili na propracované postavy a chytré dialogy. (Příkladem za všechny je velkorozpočtový propadák Rings of Power z produkce Amazonu.) Pokud korporace Matell svěřila svou Barbie tak výrazné tvůrkyni, jako je Greta Gerwig, možná se blýská na lepší časy. Barbenheimer bude každopádně poslední velkou událostí filmového mainstreamu na řadu dalších měsíců. Hollywoodští herci poprvé od roku 1960 stávkují spolu se scénáristy. Jde jim mimo jiné o to, aby se do tvorby audiovizuálních uměleckých děl příliš nezapojovala takzvaná umělá inteligence. Která je všechno, jen ne kreativní. Nebo chytrá. Třeba propojit atomovku a barbínu by jí určitě nenapadlo.
