Český národ je plný malých i velkých prognostiků a já nikdy neměla ambici rozšiřovat jejich řady. Nicméně když mě redakce Reflexu oslovila, abych sepsala svou vizi ideální televize veřejné služby v budoucnosti, zatetelila jsem se, protože je to vzhledem k velkým změnám, které se v televizním průmyslu dějí, výborné téma.
Podotýkám pro úplnost, že ačkoliv jsem v ČT strávila krásných osm let, nemám v plánu se do ní vracet. A také netvrdím, že se níže uvedené stane. Ale, jak říká klasik, mohlo by.
Televize veřejné služby by měla být lídr v technologických i obsahových inovacích. Lineární vysílání tak, jak ho známe dnes, tedy poskládané do vysílacích oken podle času a typu televizních kanálů, v budoucích letech nejspíš projde velkou transformací. Diváci si začnou chtít čím dál více vybírat, kdy, na co i na čem budou chtít televizi sledovat, ale zároveň nebudou ochotni brouzdat desítky minut po nabídce a vybírat si „svoje“ pořady, protože to, jak známo, bývá občas delší proces než stopáž sledovaného programu. Budou chtít doporučení.
Klíčovou roli nebudou hrát jednotlivé programy, ale cílové skupiny diváků a divaček, kde hraje roli věk, vzdělání či zájmy, přičemž nepůjde o netflixové algoritmy pro maximalizaci profitu, ale maximalizaci předávání kulturních a sociálních vzorců a zkušeností o světě u nás i kolem nás.
Formativní roli nehraje primitivní zpětná vazba v podobě dat sledovanosti ani umělá inteligence (která ale zároveň pomáhá s analýzou cílových skupin nebo zpřístupněním vysílání pro diváky s handicapy), ale kreativní editorky a editoři z masa a kostí, kteří spolu s dalšími spolupracovníky všech (!) věkových skupin navrhují a vytvářejí stovky unikátních programových vláken různým diváckým skupinám na míru. Tato vlákna jsou v ideálním případě prostupná –
napříč generacemi, napříč sociálními vrstvami. A vytvářejí tak komplexní síť veřejné služby. Křehkou, ale dokonale pružnou.
Televize veřejné služby by se tak mohla stát interaktivním streamem pro všechny, včetně tzv. young adults, těžko uchopitelné cílové skupiny mladých diváků 15 až 25 let, pro které (a především se kterými!) taková televize vytváří část původní programové nabídky v češtině, což není a zřejmě nikdy nebude parketa globálních televizních streamovacích služeb, jako jsou Netflix, Disney+ nebo HBO.
Samozřejmostí by v rámci tradice byla speciální Tvůrčí skupina dokumentárních pořadů o Adolfu Hitlerovi. Té by za 20 až 30 let mohla začít konkurovat Tvůrčí skupina dokumentárních pořadů o Vladimiru Putinovi, ale nebudeme předbíhat dějinným událostem ani nadbíhat diváckému gustu.
Síla klasického televizního vysílání zůstane v událostech a příbězích odehrávajících se „tady a teď“. Tedy v živém vysílání, které ale bude na základě technologického vývoje vizuálně vytříbenější, například s možností 3D přítomnosti diváků na stadiónu, v koncertním sále nebo ve zpravodajském studiu. Přesněji řečeno budou sportovní přenosy, kultura a zpravodajství tím, co vytvoří velký prostor pro sdílení zážitků a přesah, protože významný sdílený okamžik ve veřejném prostoru je to, co dělalo a dělá televizi tak unikátní.
A čím více překvapivých, vtipných a provokativních momentů v sobě takové přímé přenosy budou obsahovat, tím lépe pro všechny. Kdo nikdy nesledoval nekonečné závody formulí či nekoukal na mnohahodinové cyklistické závody s očekáváním nějakého karambolu, ať hodí kamenem!
Šokující cestou (měřeno českým konzervativním přístupem) se před zhruba deseti lety vydala švédská televize veřejné služby, o čemž přednášeli bývalý šéf a současná šéfka jejich programu na odborné konferenci festivalu Serial Killer v Brně. Ve Švédsku se před časem rozhodli propustit skoro polovinu všech televizních zaměstnanců, zrušit vlastní výrobu pořadů a tvořit většinu obsahu na klíč ve spolupráci s nezávislými produkcemi a producenty, z nichž se část rekrutovala z řad bývalých kreativních spolupracovníků. Dle svých slov tak získali nové prostředky na výrobu kvalitních a konkurenceschopných pořadů, z jejichž prodeje jsou schopni zase podporovat vývoj nových formátů.
Dlužno říct, že ani touto transformací a globálními seriálovými hity typu Most či Chalífát se švédským nacionalistům nezavděčili. Švédští demokraté (SD), strana podobná naší SPD, má jako hlavní bod svého politického programu zrušení švédské televize veřejné služby. Ve volbách v roce 2022 se se ziskem 20,5 procenta stali druhou nejsilnější švédskou stranou, kvůli nízkému koaličnímu potenciálu však zůstali v opozici.
Jaké je z toho poučení? S politiky se o televizi veřejné služby v budoucnosti nevyjednává, protože máme osvícenou mediální legislativu, včetně chytrého systému mediálních rad, a vysokou úroveň politické kultury. Tedy tenhle poslední bod už je opravdu utopie, ale musela jsem ho jako bytostná optimistka napsat.
Autorka je zakladatelka a ředitelka Televizního institutu, ředitelka festival Serial Killer a televizní producentka. V ČT působila osm let, mimo jiné jako vedoucí tvůrčí producentské skupiny
